Jdi na obsah Jdi na menu
 


vtipy

10. 2. 2008

Hádají se spolu pastor, kněz a rabín, kolik peněz mají dát na dobročinné účely.
Pastor řekne: „Uděláme to takhle, nakreslíme na zemi kruh, hodíme peníze do vzduchu, a kolik jich spadne do kruhu, tolik dáme na dobročinnost.“
Ale kněz řekne: „Ne, my ty peníze hodíme do vzduchu a to, co spadne mimo kruh, to dáme.“
Konečně rabín řekne: „Ne, my ty peníze hodíme do vzduchu a kolik Bůh chce, tolik ať si vezme.“



Na světě jsou dva druhy lidí.

Jedni se ráno probudí a řeknou: "Dobré ráno, Bože!".

A pak jsou ti, co se ráno probudí a řeknou "Dobrý Bože, ráno!"    


Na závěr společného shromáždění praví kazatel věřícím:
„Příští neděli budu kázat o lži a chci, abyste si všichni přečetli sedmnáctou kapitolu Markova evangelia.“
O týden později se před kázáním ptá z kazatelny, kdo všechno četl sedmnáctou kapitolu. Zvednou se ruce všech přítomných. Kněz s úsměvem povídá:
„Marek má jen šestnáct kapitol. Takže teď začnu kázat o hříchu lži…"    


Pane Bože, co je to pro tebe tisíc let?
Chvilička.
A Pane Bože, co je to pro tebe tisíc dolarů?
Penízek.
Pane, prosím tě, dej mi penízek.
Jistě, počkej chviličku.


Honza se neustále modlí k Bohu: "Pane Bože, dej abych vyhrál v loterii." Takto to dodržuje každý den více než dvacet let. Až po dvaceti pěti letech, když znovu kleká na kolena, aby přednesl svoji modlitbu, shora zasvítí světlo a ozve se hlas: "Davide, dej mi šanci, kup si konečně los !"


Dcera přivede domů představit rodičům svého snoubence. Když je mladík o samotě se svým budoucím tchánem, ten se ho ptá:
"Čímpak se živíš, hochu ?"
"Studuji náboženství."
"A jak chceš vydělat na pořádný barák?"
"Budu se soustředit na svá studia a Bůh nás zaopatří."
"A za co koupíš mé dceři pořádný snubní prsten?"
"Budu se soustředit na svá studia a Bůh nás zaopatří."
A takhle to jde pořád dokola - mladík pořád omílá, že Bůh je zaopatří. Když to tatínek vzdá a mladík se od-poroučí, maminka přijde do místnosti a ptá se tatínka, jak to šlo.
Ten jí říká:"No, ten chlapec nemá žádnou pořádnou práci ani žádné plány do budoucna, jak nějakou sehnat. Ale dobrá zpráva je, že si myslí, že jsem Bůh!"


K jedné moravské vísce se blíží povodeň. Kněz v kostele klečí před oltářem a usilovně se modlí. Najednou tam vtrhnou hasiči: "Otče, musíte s námi, blíží se voda."
"Ne, ne, já se tu modlím k Bohu a on mě zachrání."
Voda začíná stoupat, knězi dosahuje pod bradu a v tom přijedou další hasiči na člunu: "Otče, doopravdy musíte s námi, jinak se utopíte!"
"Ne, ne, já se tu modlím k Bohu a on mě zachrání."
Voda stoupá dál, kněz se utopí a přijde do nebe:"Panebože, to nemyslíš vážně, já Ti celý život sloužím, modlím se k Tobě a Ty mě necháš utopit !?!"
"Bůh mu na to odpoví, "já ti tam přeci 2x poslal hasiče!!!"


Dva křesťané, kteří žili zdravým životem, zemřeli a dostali se do nebe. Jak se tak procházejí a s úžasem pozorují okolní ráj, obrátí se jeden z nich ke druhému a prohodí:
"Fí-ha, to by mě nikdy nenapadlo, že to bude v nebi takhle skvělé!"
"To teda jo," přitaká druhý.
"A jen si pomysli, že kdybychom bývali nejedli všechny ty ovesné vločky, mohli jsme tady být o deset let dřív."


Jednoho dne skupina vědců na společném setkání rozhodla, že člověk již urazil velmi dlouhou cestu, a proto už nepotřebuje Boha. Vyberou tedy ze svého středu jednoho vědce a pošlou ho za Bohem, aby mu řekl, co s ním udělali.
Vědec přijde k Bohu a prohlásí: "Tak Bože, rozhodli jsme se, že už tě nepotřebujeme. Dostali jsme se do bodu, kdy jsme schopni klonovat člověka a provádět mnoho úžasných a zázračných věcí, tak proč bys proste nešel a neztratil se?"
Bůh mu velmi trpělivě a laskavě naslouchá a když vědec skončí svou řeč, řekne: "No dobře. Nicméně co bys řekl na malou ,soutěž ve výrobě člověka'?"
"Proč ne, to je skvělý nápad!" odtuší vědec.
"Uděláme to přesně tak, jako jsem postupoval já za starých času s Adamem," dodá Bůh.
"Jasně, není problém," odvětí vědec, sehne se a nabere ze země trochu hlíny.
Bůh se na něj podívá a prohlásí: "Ale ne. Pěkně jdi a sežeň si vlastní hlínu!"


Jeden bohatý muž zemře, přijde do nebe a ptá se,
zda se může vrátit na zem pro něco,
co tam zapomněl. Jeho přání je
výjimečně vyhověno. Po návratu na zem začne sbírat
všechno zlato, které za život nashromáždil.
Naskládal si zlaté cihly na krosnu a vrátil se do nebe.

U vstupní brány se ho anděl ptá,
pro co se na zem vracel a on mu
pyšně ukazuje své zlato.
Anděl odpovídá: Ale proč sem do
nebe nosíš tyhle dlažební kostky ?

Bible Zj 21:21 A náměstí toho města
je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.


První den Bůh stvořil krávu a řekl: 'Musíš jít na pole a po celý den budeš v úmorném vedru pracovat, mít mladé a dávat mléko člověku. Dám ti na to 60 let života. Kráva odpověděla: Takový tvrdý život je moc dlouhý. Nech mě žít jen dvacet let, zbývajících čtyřicet ti vrátím. A Bůh souhlasil.

Druhý den Bůh stvořil psa a řekl: Budeš celý den sedět u dveří domu tvého pána a štěkat na každého, kdo půjde kolem. Dám ti na to 20 let života. Pes odvětil: Štěkat na každého dvacet let je moc těžký úděl. Dej mi jen deset let a těch zbývajících deset ti vrátím. A Bůh souhlasil.

Třetí den Bůh stvořil opici a řekl: Bav člověka, dělej hloupé věci a donuť lidi se smát. Máš na to 20 let života. Opice byla proti: Dvacet let mám ze sebe dělat blázna? Ani náhodou. Pes ti vrátil deset let, já ti je vrátím také. A Bůh souhlasil.
Čtvrtého dne Bůh stvořil člověka a řekl: Spi, jez, hraj si, miluj se a užívej si života. Nedělej nic, jen se bav. Dám ti na to 20 let života. Člověk vykřikl: Cože, jen dvacet let? Ne, ne, to nejde. Podívej, Bože, uděláme to takhle. Kráva ti vrátila čtyřicet let, pes deset a opice taky deset. S mými dvaceti to dělá osmdesát let. Souhlasíš? Bůh souhlasil.

Od té doby člověk prvních dvacet let spí, jí, hraje si, miluje se, užívá si života a o nic se nestará. Dalších čtyřicet let dře jako vůl, aby uživil svoji rodinu. Pak deset let ze sebe dělá šaška pro pobavení svých vnoučat. A posledních deset let je to starý mrzout, který štěká po všech lidech okolo. Ve které jsi skupině? ;)


Sedí babka na lavičce v parku a modlí se:
„Bože, já jsem zase nějak nevyšla s důchodem. Nemohl bys mi poslat nějaké peníze?“
Okolo jde mladý muž, slyší babku, přistoupí k ní a podá jí stovku:
„Tu máte, babi, něco si kupte a zapomeňte na ty pověry o Bohu!“
Když odejde, babka zdvihne oči k nebi:
„Děkuji Ti, Bože, a příště mi je, prosím, neposílej po takovém neznabohovi.“    


Tři sousedi diskutovali o správné pozici a postoji při modlitbě. Jeden řekl: „Měl bych klečet na kolenou se skloněnou hlavou, v bázni před Všemohoucím.“

Druhý muž řekl: „Pamatujte na to, že jste byli stvořeni k Božímu obrazu. Pozice, ve které se máme modlit, je stát s pohledem upřeným do nebe na Boží tvář a hovořit s Ním jako dítě se svým otcem.“

Třetí muž promluvil takto: „Já teda o těch pozicích moc nevím, ale tu nejkvalitnější modlitbu jsem se modlil hlavou dole ve studni.“    


Hádka theologů

Čtyři kazatelé měli mezi sebou řadu teologických sporů a tři z nich byli vždycky proti tomu čtvrtému. Jednoho dne se kazatel, který byl vždy z kola venku, rozhodl odvolat k vyšší autoritě. “Ach Bože!” volal. “Já v srdci vím, že mám pravdu a oni se mýlí! Dej mi, prosím, znamení, aby také oni poznali, že rozumím tvým zákonům.”

Byl krásný, slunečný den. Jakmile kazatel dokončil svou prosbu, po nebi se přihnal mrak a zastavil se jim nad hlavou. Jednou zahřměl a pak se rozplynul. “Znamení od Boha! Vidíte, mám pravdu, věděl jsem to!” Ale ostatní tři s ním nesouhlasili a tvrdili, že se takové mraky za horkých letních dnů vytvářejí běžně.

A tak prosil znovu: “Ach Bože, potřebuji větší znamení, abych dokázal, že mám pravdu a oni se mýlí. Tak prosím, Bože, větší znamení.”

Tentokrát se objevily čtyři mraky, rozběhly se proti sobě, srazily se do jediného velkého mraku a mohutný záblesk srazil strom jen pět metrů daleko od kazatelů. Mrak najednou zmizel. “Říkal jsem vám, že mám pravdu!” trval na svém samotář, ale ostatní trvali na tom, že se nestalo nic, co by se nedalo vysvětlit přírodními zákony.

Neústupný kazatel začal prosit znovu; jakmile řekl: “Ach Bože…” nebe zčernalo, země se zatřásla a hluboký, dunící hlas zahřměl “MÁÁÁÁÁÁÁ PRAAVDUUU!”

Nebe se vrátilo do své původní podoby. Kazatel si dal ruce v bok a řekl: “Tak co?”

“No a?” odpověděl druhý. “Teď je to tři proti dvěma!”    


V kostele někdo vykradl pokladničku. Za několik dní dostal farář obálku, ve které bylo 50 korun a lístek se vzkazem: „Ukradl jsem u vás 200 korun. Protože mne trápí svědomí, vracím 50 korun. Pokud budu mít výčitky stále, pošlu další splátku.“    


Ateista napsal vědeckou práci o Ježíšovi a jeden výtisk poslal svému hluboce věřícímu příteli. Po několika týdnech se pyšný autor ptá přítele, co si myslí o jeho práci. "Ze tvé knihy vyplývají dvě skutečnosti," - odpověděl přítel. - "Za prvé že Ježíš nikdy nežil a za druhé to, že Ježíš měl bratry.