Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhlasová bohoslužba 2010

25. 4. 2010

Komu věříš?

Skutky Apoštolů 27, 1-20


 

To je téma tohoto dnešního kázání. Jistě se v této chvíli shodneme, drazí posluchači, bratří a sestry na tom, že na tomto světě se nedá žít bez víry. A to i přesto, že mnozí lidé tvrdí, že si bez víry vystačí. Není to ale pravda. Každý den si totiž na základě víry kupujeme čerstvé pečivo a další potraviny, aniž bychom na vlastní oči viděli, kdo všechno a za jakých podmínek to vyráběl. Stejně tak denně na základě víry nastupujeme do autobusů a vlaků, aniž bychom po řidiči chtěli řidičský průkaz nebo osvědčení o technické způsobilosti vozidla. Ne jinak denně na základě víry vcházíme do různých budov, aniž bychom byli u toho, když se stavěly. Jednoduše proto, že žijeme na základě víry. Bez víry bychom ani ráno neslezli z postele a už vůbec nevyšli na ulici. Ale právě díky víře jsme tím, kým jsme a tam, kde jsme. Otázka, která mě ale dnes zaměstnává (na základě přečteného textu bible) zní: „Co je to ale za víru, na jejímž základě žiji?“ Ono totiž není víra jako víra. To, že máš nějakou víru, už vím. To, že ji používáš k životu, také vím, ale ptám se dnes, o co se opírá ta tvá víra? Kdo tvoří její základy? A kdo je jejím ručitelem? Však víte, že nejednou lidé při svých nákupech věřili, že si kupují nezávadné potraviny, ale opak byl pravdou. Stejně tak nejednou lidé věřili, že dopravní prostředky, do nichž nastupují a stejně tak řidiči, kteří je vezou, jsou v pořádku, ale opak byl pravdou. Stejně tak nejednou lidé věřili, že statika budovy, do níž vešli, je v pořádku, ale opak byl pravdou. Proto se ptám: „Na jakých základech stojí ta naše dnešní víra?“ S pomocí přečteného textu před vás předložím několik druhů víry a prosím sebe i každého z vás, abychom k sobě byli upřimní a zodpověděli si po pravdě, která je ta naše?


První vzor víry představuje ap. Pavel. Je to vzor víry v Boha.

V Boha, který má všechno pod dokonalou kontrolou. V Boha všemohoucího a vševědoucího. A na základě této víry v něho vidí svět kolem sebe úplně jinak než ostatní. Dnešní oddíl ho nachází na lodi. V pozici vězně je naloděn za účelem deportace k soudu do Říma. Důstojník jménem Julius od císařského praporu, který převzal za tento transport zodpovědnost, našel loď, která plula tím směrem a vydali se na cestu. S velikými obtížemi ale připluli na místo zvané Dobré přístavy poblíž města Lasája, protože vítr vál stále proti nim a ztěžoval jim cestu. A na těch ostrovech zjistili velmi zvláštní věc, a sice to, že zima je na obzoru a do Říma je daleko. A tak zvažovali, co dál? A v tu chvíli, na základě své víry v Boha, přichází ap. Pavel a říká: „Nebylo by dobré, abychom tyto přístavy opustili.“ Důvod? Protože jakákoliv další plavba by byla velice nebezpečná. Všimněte si, že Pavel tady na základě té své víry udělal velmi zvláštní konstatování svého života. Zjistil, že ztráta času, kterou způsobilo špatné počasí by je velice zdržela, ale vydat se na moře v zimě znamenalo jistou smrt. Proto prosil: „Zůstaňme přes zimu v bezpečí tohoto přístavu.“ Přátelé drazí, chci vám říci, že toto je obraz, s nímž se musí vyrovnat víra nás všech i v těchto dnešních dnech. Žijeme ve světě, který jasně signalizuje, že se blíží zima. Ano, konec léta, konec tepla, konec života. A všechno kolem nás svědčí o tom, že vzdalovat se z přístavu, kterým je BŮH, je to nejhorší, co můžeme udělat. A Bible stále člověka volá: „Neodcházej od břehu Boží lásky.“

V těch slovech je jasně slyšet: „Už tak jsi se vzdálil. Vrať se zpátky a přidrž se Boha.“ Připomíná mi to ona slova učedníků, kteří šli do Emauz, jak na Pána Ježíše volali: „Zůstaň s námi Pane, protože se už připozdívá a den se nachýlil.“ Ano, není dobré se z břehu Boží lásky v těchto dnech vzdalovat, protože každý další krok bez Boha na tomto moři světa je hodně nebezpečný.

Ale Pavlův hlas na té lodi vyzníval do prázdna. Nikdo tomu nevěřil. Proč asi? Snad proto, že tamní lidé neměli víru? Ne. Ale proto, že měli tu svou a špatnou víru. Však se na ni pojďme podívat.


Druhý vzor víry představuje majitel lodi. Ap. Pavel, když viděl, že ho nikdo nechce uposlechnout, že jeho víra je ignorovaná, tak šel za samotným majitelem té lodi a prosil ho: „Nevyplouvejme odsud, protože ta plavba bude nebezpečná.“ Majitel té lodi s ním ale nesouhlasil. Víte proč? Protože také moc věřil. A víte komu? Té své lodi. Jeho víra v loď byla natolik silná, že Boží varovná slova s ním vůbec nepohnula. A na základě této víry se rozhodl, že bude dobré tyto břehy, u nichž kotvili, navzdory blížící se zimě, opustit. A to také udělal. Ap. Pavel volá: „Není to dobré rozhodnutí “, ale majitel lodi volá: „Ty mlč, jedeme dál.“ Jistě si dokážeme představit, co pro tohoto muže znamenala v té době taková loď. To nebyla loďka na lovení ryb. Čteme v písmu, že to byla loď, která vyplouvala ze Sidonu do Itálie (to byla vzdálenost 2.400 km) a vezla 276 lidí. Byla to veliká obchodní loď. A také obrovská jistota jejího majitele. Všimli jste si, v co vlastně tento muž skládal svou důvěru, budoucnost a vlastně i svůj život? V to, co vlastnil. Podobně tak dodnes víra mnohých je zakotvená na jistotě podobných pozemských věci. Loď je v tomto biblickém textu obrazem všech těch našich tělesných jistot. Je to obraz toho, co máš doma. Je to obraz tvého konta, peněženky, bytu, pole, zahrady, auta, firmy a vůbec toho, co pro tebe něco znamená.

A dodnes lidé věří, že právě to, co mají, je v den zlý podrží. Investují do všeho možného a říkají: „Je to moje.“ Bůh nám ale dnes vzkazuje: „Nic na této zemi není tvoje.“ Stačí jedno zemětřesení, jedna povoděn a všechno je pryč. Nezapomeňme, že vše co budujeme, je na Božím pozemku. A tak mi dovol, milý posluchači, se zeptat: „Do jaké míry podobná víra ovlivňuje tvůj život? Komu patří tvůj pohled v tuto chvíli? Je to Bůh, který volá: neodplouvejte od tohoto mého břehu a nebo majitel oné lodi, který volá: jedeme dál, má loď to zvládne!!“ Ať tak, či onak, chci ti říci, že Bůh to nevzdává a záchranu nabízí dál. Když majitel lodi nestál o víru ap. Pavla, Pavel šel za kapitánem lodi.


Třetí vzor víry patří kapitánovi zmíněné lodi. Pavel mu říká: „Pro zachování této lodi, jejího nákladu a vůbec každého života, který je na ni, bude nejlepší, když z tohoto břehu během blížící se zimy, nevyplujeme.“ Kapitán ale zvolal: „S tím nesouhlasím. Já tuto loď povedu dál. Navzdory ročnímu období, počasí a nebezpečí z toho plynoucímu.“ Pavel prosí: „Ne!!“ Kapitán volá: „Ano!“ A víte proč? Snad proto, že byl ateista? Ne. Ale proto, že i on něčemu věřil. Víte čemu? Sobě. Určitě věřil i lodi a námořníkům, ale nejvíce ze všeho věřil sobě. Ve svůj um. V to, co vystudoval. V to, co uměl. V to, co dokáže. V to, v čem byl jednoduše dobrý. Jen si na chvíli představte, co v té době znamenalo být kapitánem tak velké lodi, která proplula několik moří, aniž by se na nich ztratila. Vezměme v úvahu, že neměli nám dnes známe radary ani navigace. Čteme v tom dnešním oddíle, že připluli k nějaké zemi a nevěděli, kde přesně jsou. Měli ale kapitána, který si na to troufl. Už vám došlo, co je dodnes základem víry mnohých lidi? Ano, víra mnohých lidí se opírá právě o to své dosažené vzdělání a schopnosti. Je to víra v sebe a své dovednosti. A díky tomu i dnes, podobně jako v tehdejší době, hlas Boží vyznívá do prázdna. Člověk nepotřebuje Boha. Má přece svůj rozum, svoje ruce, svoje nohy. A tak i zde se musím ptát: „Na jakém základě stojí tvá víra? Nestojí také náhodou na tom co umíš? Nemá základy na lidské moudrosti? Přemýšlejme o tom.“ Ap. Pavel od kapitána vyšel hodně smutný. Ale nevzdal to. Šel za dalším mužem na palubě. A to je důkaz toho, že ani Bůh to dodnes s člověkem nevzdává, ale je mu ochoten pomoci.


Čtvrtý vzor víry patří důstojníkovi. Byl to muž velmi vzdělaný, který patřil do římské císařské gardy. A Pavel ve chvíli, kdy vidí, že ani majitel lodi, ani kapitán ho neuposlechli, šel za ním a i jeho prosil: „Nevyplouvejme odsud, přijde nebezpečí.“ Důstojník ho ale neuposlechl. Víte proč? Protože věřil někomu jinému. A víte komu? 11. verš říká: „Důstojník věřil více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel.“ Všimněte si: Ne, že by Pavlovi nevěřil vůbec. Pavlovi věřil víc, než bychom očekávali. Představte si, že i když byl vězeň, věřil mu natolik, že ho v Sidonu pustil, aby navštívil své přátele. Ale ve chvíli, kdy ho prosí, aby nevyplouvali, mu nevěří víc než ostatním. Zřejmě si říkal: „No, majitel lodi, ten musí znát, co loď dokáže. Stejně tak kapitán. Já jsem jen voják, ale oni jsou odborníci. A když oni říkají ano, pak já také říkám ano.“ Přátelé drazí, žijeme dnes v jiné době? Kdo určuje směr dnešní společnosti? Není slovo odborníků nadřazené tomu Božímu? Bůh v mnoha případech volá: „Ne, to je hřích.“ Člověk ale přišel na to, že to a ono zdaleka není tak nebezpečné. Nic to ale nemění na nebezpečí s tím spojeným. Na druhou stranu jsou na tomto světě i ti, kteří na první pohled nepohrdají Božím slovem, ale nevěří mu víc než slovům ostatních lidí. Na světě je nespočet různých knih. A lidé mnohým z nich věří víc než bibli. A tak ptejme se společně v této chvíli: „Jaká víra řídí náš život? Komu jsme ho svěřili?“ Důstojník z našeho dnešního biblického textu ho svěřil člověku. A velmi se zmýlil.

A dodnes se mýlí každý, kdo jde podobnou cestou. Ale ani zde to ještě Bůh nevzdal. Ap. Pavel velmi rozhořčen odchází od důstojníka, ale nestahuje se do podpalubí, nýbrž snaží se o osvětu pravé víry dál.


Pátý vzor víry prozrazuje 12. verš: Většina se rozhodla plout odtud dál. Všimli jste si? Ap. Pavel, když nepochodil u odborníků, šel za každým pasažérem na té lodi a prosil je, aby zůstali. A tak se hlasovalo. Z hlasování vyšlo, že mnoho jich souhlasilo s Pavlem. Nebyla jich ale většina. A tak se vyplulo. Většina rozhodla: „Jedeme dál.“ A tak, vážení posluchači, dovolte mi, abych vám řekl, že dodnes je to právě ona VÍRA ve většinu, která určuje směr naší společnosti. Bible říká, že cesta do nebeského království je úzká a nemnoho je těch, kteří se na ni nachází. Kdežto cesta do zahynutí je široká a mnoho je těch, kteří jdou po ni. Vnímejte: většina. A jak jistě víte, ve většině je dodnes obrovská síla. Naše společnost se pomalu a jistě stává ateistickou. To znamená, že většina lidí jde proti Bohu. A tudíž mnoho z nás má strach z té většiny vybočit. Je to většina, která strhává naše děti a vnuky. Lidé si říkají: „Když většina tvrdí, že Bůh neexistuje, pak to asi bude pravda.“ A tak dovol mi, abych se tě, milý posluchači, i zde zeptal: „Nestojíš na straně většiny?“ Pokud dosud nejsi spasen, pak ano. Možná se ti zdá, že to, co hlásá křesťanská víra, je nemoderní. Ale nezapomeň, že ne to, co určuje většina, je v módě. Většina, o níž zde dnes mluvíme, určila, že nejmodernějším je to, když poplují dál. A to také udělali. Ale všichni už víme na základě přečteného slova, jak to dopadlo. Budu citovat slova ap. Pavla: „Jen co jsme vypluli, přihnal se od severovýchodu silný vítr, který se tak silně opřel o loď, že jsme ji nedokázali ovládat. Po mnoho dní se neukázalo ani slunce ani hvězdy.“ A výsledek? Ztroskotání. Ale jak to, ptám se? Kde byla víra majitele? Kde byla víra kapitána? Kde byla víra onoho důstojníka? Kde byla víra většiny? Jak to, že té katastrofě nikdo nedokázal zabránit? Bylo to proto, že ta jejich životní plavba se uskutečnila na základě klamné víry. A tak se ptám: „Myslíte si, že náš svět, půjdeme-li bez víry v Boha, čeká lepší budoucnost?“ Jistě že ne. A ani v tom našem případě nepomůže nic z výše jmenovaného lidského úsilí a moudrosti. V závěru kázání snad stojí za zmínku název větru, který potopil onu mocnou loď. Kralická bible říká: „Byl to vítr zvaný euroklidon.“ Nemohu se ubránit oné spojitosti s tou dnešní jistotou, k níž se víra většiny upírá. A sice víra v silnou sjednocenou Evropu, víra v silnou evropskou měnu, atd. Ale nezapomeňte, ani tato velmoc, byť by byla sebemocnější a sebejistější, bez Boha se změní ve vítr, který se místo pomocníka stane škůdcem. Proto každého z vás v této chvíli prosím: „Chyťte se té pevné víry, jejíž základy stojí na Boží obrovské lásce, která v touze zachránit člověka, sestoupila na tuto zem, nechala se přibít v Pánu Ježíši Kristu na kříž a dodnes prosí: pojď, neodcházej a zůstaň. Zima je na obzoru a blíží se ztroskotání.“ A tak končím otázkou: „Komu věříš?“

V Aši 25.4.2010 Alois Boháček