Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co musím udělat pro to, abych se dostal do nebe?

27. 8. 2006

ObrazekEvangelium Lukáše 23, 32-43

Milé shromáždění, bratři a sestry, přátelé, vážení posluchači Božího slova.

Text z Bible, na jehož základě uslyšíte dnešní kázání, nám připomněl veliké utrpení Pána Ježíše Krista, které musel před více jak 2000 léty v jeden jediný den podstoupit. Byl to velice smutný den. Den který od té doby zůstal a zůstane tomuto světu nesmazatelnou černou skvrnou a to jako důkaz toho co udělal se spasitelem světa. Ano, jako doklad toho jak naložil s tím, kterého Bůh poslal pro jeho záchranu!

Pán Ježíš po krutém vyslýchání, bičování a ponižování je veden na Golgotu společně s dalšími dvěma zločinci. Víte proč právě na Golgotu? Golgota byla v té době smetištěm Jeruzaléma. Co to znamená, přátelé? Jednoznačně to, že Pán Ježíš ve společnosti oněch zločinců je veden na místo kde ho chce svět pohodit jako nepotřebný odpad. Zkusme to domyslet! Byl to okamžik podobný tomu našemu když jdeme s odpadkovým košem ven k popelnici. Zbavit se použitých a nepotřebných věcí. Vnímáte už teď slova Izaiáše proroka? On řekl: „Za nic jsme si ho nevážili“. Jinými slovy: na nic se nám nehodil. Pouze a jen na vyhození! Bylo to hrozné. A zůstává to dodnes hrozné, ve světě v němž žijeme! Pán Ježíš Kristus je nepotřebný! Lidé berou jeho jméno nadarmo. Pohrdají jím, ponižují ho, zesměšňují ho, a jednoduše ho vyhazují do odpadkových košů a vyváží ho na skládky! Ano, toho který přišel člověku otevřít novou cestu do ráje, …smířit člověka s Bohem …vykoupit a spasit od věčného zahynutí!

Dodnes s ním člověk jedná jako s něčím nepotřebným. Jako s něčím bez čeho se obejde! Otázkou dnešního dne proto právem zůstává: Jak s ním nakládám já? Kým je tento lidský odpad pro mě? Co pro mě znamená Ježíš Kristus? Co jsem pro něho ochoten udělat a čeho všeho jsem ochoten se pro něho vzdát? Moc bych si přál, milí posluchači, aby jste si společně se mnou a v upřímnosti svých srdcí zodpověděli tuto otázku:
"V čem se liším od těchto lidí, kteří Pána Ježíše Krista prohlásili za odpad?"

Pán Ježíš přišel aby Ti otevřel nebe. Ale já sobě i vám musím říci že do tohoto nebe vstoupíme jedině tehdy, když vyjdeme z řady těchto lidí! Když dáme jasně najevo, že nesouhlasíme z tím jejich tvrzením, že Pán Ježíš je odpadem společnosti a že je pro svět nepotřebný!!

Jedině tehdy když se k němu přiznáš a vyznáš ho za svého spasitele a pána svého života! Na Golgotě kde Pán Ježíš umíral stálo mnoho lidí, ale pouze jeden z těch lidí uslyšel z úst spasitele ta nádherná slova: „Dnes budeš se mnou v ráji!“ Kdo to byl? Lotr (jeden z odsouzených zločinců), který po boku Pána Ježíše též umíral! Ostatní odcházeli bez naděje na věčný život. Ne jinak tomu může být i dnes v mém a vašem životě přátelé, nebudeme-li podobní jednomu z těch lotrů, který umíral po boku Pána Ježíše Krista! Na životě tohoto lotra si totiž ukážeme co udělal tak důležitého, že z té řady vybočil?

Téma dnešního kázání: "Co důležitého musím udělat proto, abych se dostal do nebe?"

V tuto chvíli chci zdůraznit, že ten z nás, kdo nebude před Bohem nalezen podobný tomuto zločinci, neuslyší ve chvíli svého odchodu z této země z Božích úst ona slova: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Ano, ta slova která bychom si tak moc přáli slyšet každý z nás!! Aby se tak ale stalo, pak u Tebe Bůh musí nalézt dnes ony tři stejné vlastnosti, které našel tenkrát u jednoho z těch dvou zločinců! Víte jaké to byly?

1. Uznání své viny!

Ano, jeden z těch dvou zločinců, uznal před Pánem Ježíšem svoji vinu. Ano, tam na Golgotě. Vnímejte. I přes to, že ostatní (ten veliký zástup) to za žádnou cenu nechtěli udělat!! Nikdo vinu necítil.

Ale on ano! On který Pána Ježíše znal možná jen z vidění, z doslechu, nebo trochu málo z toho čeho byl svědkem. Volá na celý ten zástup: „Pokud tady je někdo viný pak jsem to já!“ Jeho kolega, který umíral o kousek dál s tím, ale nesouhlasil!

Tento muž se na něho obrací a říká mu: „My skutečně neseme za své viny spravedlivý trest.“ Jinými slovy: „My jsme si to zasloužili, ale co tady dělá tento Ježíš?“ On přece nic zlého neudělal!

Milí přátelé, posluchači drazí, jak je tomu v našich životech v těchto dnech? Změnil se snad náš svět díky technice a vzdělanosti v tomto směru k lepšímu? Jsi schopen a ochoten přiznat si dnes vinu rychleji a častěji než dříve? Jsme pohotoví zvolat: „Vinu nesu já, trest je spravedlivý, kdežto Bůh je bez viny?“ Poznáme to velice lehce už podle naších dětí!

Víte, já žasnu nad tím, jak už ti nejmenší děti udělají všechno možné proto, aby stopy své viny zahladili. Jen aby je nemuseli vyznat! Vzpomínám si na to jak naše malá dcerka, když jsem ji přistihl jak pomalovala stěny ve svém pokojíčku, za žádnou cenu nechtěla přiznat že to udělala ona. Sváděla to na starší sestru ta byla, ale ve škole. Potom zase na mladšího brášku, ale problém byl v tom, že mu v té době byli asi pouhé dva měsíce. Takže ani on to udělat nemohl. A když už viděla, že není nikdo jiný na koho by tu svoji vinu shodila, tak řekla: „To se pomalovalo samo!“ Skutečně zvláštní situace, kdy nenajdete viníka!

Je snad svět kolem nás jiným příkladem? Tolik trápení, bolestí a vůbec prolité krve, ale ani ve chvíli kdy jsou viníci dopadení, většina z nich si vinu nepřizná. Odchází ze soudní síně, jdou směrem k cele a jejich ústa nedokáží vyznat: „Pikám za své viny!“ Ani když po letech opustí vězení, si to nepřiznají! Vnímáte jak silná je to ďáblova zbraň? Proč? Proto, aby se člověk nedostal k Božímu odpuštění.

Ďábel ví, že Boží odpuštění přichází pouze a jen na základě vyznání svých přestoupení! Ale pokud je člověk nevyzná, pak slova Pána Ježíše: „Dnes budeš se mnou v ráji“, jej obloukem míjí! A co myslíte bratři a sestry, může to být stejné v církvi a ve sborech? Je možné že nám nemůže náš spasitel odpustit jen proto, že si nejsme ochotní vinu přiznat? Eva s Adamem v ráji nám jsou živým příkladem. Vinu házeli jeden na druhého. Stejně tak novozákonní věřící manželé - Ananiáš se Zafirou. Neváhali lhát, zapírat, jen aby nepřiznali co udělali. Nedivme se potom, že přichází smrt. Věčná smrt. Na místě bez Boha. Ne tak ale Lotr. On přes to, že ostatní si vinu nepřipouštěli, on ano! A to co se mi tam strašně moc líbí je to, že on nechtěl zachránit jen sebe sama, ale chtěl k tomu přimět i svého kolegu - volal na něho s posledních sil: „My jsme přece viní!“, ale on si to nepřipustil.

Milý posluchači Božího slova, nezapomeň nikdy na to, co Ti teď řeknu! Chceš-li slyšet z úst Božího syna slova: „Dnes budeš se mnou v ráji“, pak si přiznej svou vinu! Apoštol Pavel řekl: „Byly jsme mrtví v hříchu a vinách.“ A tak, chceš-li aby tě Pán Ježíš vzkřísil k novému životu, pak musíš uznat, že jsi duchovně mrtvý. Pokud si myslíš, že jsi živý, pak Tě Pán Ježíš nemůže a nemá proč křísit! A Já všechny vás včetně sebe prosím: udělejme tak navzdory tomu davu, který nás obklopuje. Nedbejme na to, že ostatní své hříchy zapírají! Nenechme se strhnout davem, nenechme se ovlivnit. Jedině tak budeš moci být Pánem Ježíšem zachráněn.

 

2. Respekt před Bohem.

Druhá vlastnost onoho zločince na kříží se skládala z Respektu před Bohem! Ano, v těch nesnesitelných bolestech kdy jeho kolega proklínal vše co se dalo, v čele s Bohem, tento muž se před Bohem třese! Bojí se ho a dává tu bázeň najevo. Víte, byla to velice zvláštní chvíle. Všichni okolo, čteme, že se Pánu Ježíši posmívali. Bylo to takové velkolepé divadlo. Posuďte sami:
-34. verš svlékli ho z jeho šatu a chtěli ho dělit. Každý z vojáků si chtěl kousek vzít. Zvláštní podívaná! Pak, ale zjistili, že by ho tím znehodnotili. Tak hází losy. A dostává ho jen jeden. Kdo si dokáže představit jaká legrace u toho musela být. Ale to bylo málo!...
-ve 35. verši se píše - začali se mu posmívat knížata. Ne řadoví vojáci, ale čteme tam: jejich knížata, velení, a dokonce všechny lidi, kteří tam byli! Křičeli na něj: „Jiným pomáhal a sám sobě nemůže pomoct? Pokud je tím za koho se prohlašoval, tak ať sestoupí z kříže!“ Když se dostatečně naposmívali, tak to vzali zase do rukou vojáci. Z toho co dělali je jasné, že to byli profesionální zabijáci, kteří dokázali tu krutou smrt udělat divadlem pro každého kdo tam přišel. Podívejte, že oni to své posměšné číslo spojují znovu z divadelním kouskem a při tom posměchu mu podávají houbu s octem, aby svlažil své vyschlé rty! A přitom na něho křičeli: „Jestli jsi židovským králem, tak si pomoz sám sobě!“ Tady bych chtěl aby jste si všimli jedné zvláštní věci. Lidé kolem, v čele s knížaty, když se mu posmívají, tak mluví o něm bez něho! Křičí: „Jestli je králem, ať si pomůže!“ Ne tak, ale žoldáci! Ti křičí přímo na něho. Mluví přímo s ním: „Jestli jsi židovský král tak pojď dolu!“ Toto je důkaz že oni neměli ani drobet úcty! A teď se podívejte na ty dva lotry. Jeden z lotrů, který slyšel, jak jednu skupinu tak druhou, je ovlivněn vojáky. Obrací se na Ježíše a také mluví s ním! Ne o něm bez něho, ale přímo s ním: „Jestli jsi Kristus, tak pomoz sobě a pak i nám!!“ Zvláštní že? Ani trochu úcty a respektu. Ani trochu bázně před Bohem! A co víc? On ten posměch v těch svých bolestech rozšiřuje, když říká: „Až zachráníš sebe tak, pak zachraň i nás!“ Nejprve ho zařadil mezi ně jako zločince, a pak chtěl, aby ho zachránil. Na jednu stranu to může vypadat, že to myslel vážně a dokonce, že myslel i na svého kamaráda, ale bible říká něco jiného ve 39. verši: Lotr se těmito slovy Bohu rouhal. Slyšeli jste? Vypustil tato slova v rouhání se Bohu! Muselo to být strašné pro sluch nebeského Otce! Přátelé drazí, v jakém světě že to žijeme dnes my? Liší se v něčem od toho o kterém tady mluvíme? V Rumunsku kde jsem se narodil a vyrůstal bylo (v tom nevěřícím prostředí) za každým slovem zneužíváno slovo Bůh! Bůh se proklínal na každém kroku! Zamysleme se, ale nad naši zemí, v niž žijeme a pracujeme! Není to také taková veliká otevřená scéna, na níž se hraje non-stop a z níž se zesměšňuje Bůh? Kdo z něho má ještě strach? Kdo se před ním třese a kdo z něho má respekt? Dokonce i věřící se někdy bojí zastat se Ho a vyjádřit se na jeho obranu. Příklad: Kolem kříže stáli i jeho učedlníci. Byl tam Jan, určitě i Petr, matka Pána Ježíše. Také ostatní věřící. Možná tam byl i Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých a také malomocní, které uzdravil. Slepí, kterým otevřel zrak. A čteme tam, že mnozí velice plakali pro Pána Ježíše. Ale nikdo se neodvážil na to jeviště vstoupit a zvolat: "Vy se nebojíte Boha, že se tak vysmíváte jeho synu?" Musel tak učinit sám Lotr, který se svíjel v křečích a z posledních sil zvolal na svého kolegu: "Ani ty se Boha nebojíš? Všimli jste si té zvláštnosti? On těmito slovy dosvědčil že byl svědkem toho jak se pána Boha nebojí nikdo z těch kdo tam dole byl. Ty zdravé snad dokázal pochopit, nicméně neuměl pochopit, že ani umírající a nemocní se před Bohem netřesou. Proto mu říká: Ani ty? Opravdu ani ty? Ty, který se máš za chvíli postavit před Boží svatou a čistou tvář, ani ty se Boha nebojíš? Ty, nespravedlivý se nebojíš spravedlivého? Ti dole možná nic neudělali, ale co ty? Vždyť jsi stejně jako já vrahem!"

Přátele moji, jak to na vás působí? Nenahání vám to bázeň před ukřižovaným Kristem? Položme si otázku: "O čem náš život svědčí?" O tom, že se Boha bojíme a nebo ne? Ti kdo se Boha bojí, ti nemohou o sobě prohlásit, že nic neudělali. Ti ví, podobně jako David, že jejich matka je počala v hříchu a že hřích jako takový před Boha nevstoupí! Ano oni ví, že nebát se ho znamená zůstat neteční vůči jeho lásce! Proto také vyznávají své hříchy a přijímají spásu a záchranu. Jsi mezi nimi? Pokud ne, pak věz, že stojíš mezi těmi, kteří se ho nebojí! A tudíž v řadě posměvačů, kteří zneucťují jeho jméno. Proto i tady prosím: skloňme se v bázni před Bohem, přestože ostatní se před nim nesklání! Jedině tak uslyšíme ona slova: „Dnes budeš se mnou v ráji!“ Jinak ne přátelé!

 

3. Víra.

Třetí důležitá vlastnost, nalezená při lotrovi na kříži, byla VÍRA! Ano, On věřil. Přes všechno to, že ostatní nevěří, ON věřil! Otočil se na Ježíše a říká mu: "Pane, až přijdeš do svého království, tak se na mně rozvzpomeň!" Slyšeli jste? On věděl kam Pán Ježíš jde! Proč? Protože tomu věřil! Ostatní ho volali z kříže dolů, ale on ho posílal nahoru! Viděl ho jak odchází. Není to zvláštní? Pán Ježíš umíral stejně jako on, vedle lotr ho proklíná a s ním i nebe, ale tento muž přes to všechno VĚŘÍ, že Pán Ježíš nezůstane mezi mrtvými! To je úžasné! "Až přijdeš do svého království tak si na mně vzpomeň!"

A ještě něco! On věřil ne jen v Ježíšovo vzkříšení, ale i v to své! Ekumenický překlad říká: "Pane pamatuj na mně! Ano, po té co budeš vzkříšen, pamatuj také na mně! Na mé vzkříšení." Proč? Protože já věřím že ty máš moc i mně vzkřísit k věčnému životu! Ano, i přesto všechno, že tento můj kolega tomu nevěří a vysmívá se tomu. Přesto že můj spolužák tím pohrdá, přesto že můj soused to proklíná a rouhá se tomu, i přesto já ti chci říci, že tomu věřím! A prosím:“Pamatuj na mně!“ A Pán Ježíš se poprvé do té debaty zapojuje a říká mu: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“

Přátelé, žijeme ve světě nevěry! Veliké nevěry. Obrovské nevěry. Ale moc vás prosím, chcete-li ve chvíli až budete odcházet z tohoto světa, slyšet podobná slova jako lotr, tedy: „Dnes budeš se mnou v ráji.“, pak uvěřte v to, v co uvěřil ten lotr. Vedle uznání své viny a patřičného respektu před svým stvořitelem, přijměte Pána Ježíše Krista také jako svého spasitele do svých srdcí a to navzdory světu kolem vás. Jinak se v nebi nesejdeme. Využijme proto všichni této velkorysosti Boží lásky a jeho stále trvající milosti.

                                                                               Amen