Kde ses rozhodl strávit tu věčnou dovolenou?
|
Ne 22.08.2004
Kde jsi se rozhodl strávit věčnou dovolenou? Vysíláno ČRo2 - Praha, kázal Alois Boháček |
 5,60 MB |
Evangelium Lukáše 16, 19-31
Přečetli jsme si velice zvláštní oddíl z Božího slova, Bible, který k nám dnes bude mluvit, protože je to Boží slovo a tudíž dodnes slovo živé.
Milí posluchači, prožíváme právě dobu prázdnin a dovolených, ve které je velice často slyšet ta známá otázka: Kde jsi se rozhodl strávit letošní prázdniny, dovolenou? Ještě jsem se nesetkal s tím, že by mi někdo neodpověděl. Každý z nás máme naprosto jasno v tom, kam chceme jet nebo nejet. Proto i téma dnešního kázání je jakousi velice podobnou otázkou, která si od každého z nás dnes chce odnést svou odpověď. Zní takto: Kde ses rozhodl strávit tu věčnou dovolenou, která následuje po tvé celoživotní úmorné práci na tomto světě? Jinými slovy: Kde ses rozhodl strávit věčnost? A mým přáním v této chvíli je, aby na závěr tohoto kázání jsi měl i v této důležité věci naprosté jasno.
Biblická zvěst, kterou jsme si společně přečetli, vypráví o dvou mužích, kteří se na podobnou věčnou dovolenou jednoho dne odebrali. Odešli na věčnost. Na místo, ve které mnoho dnešních lidí prostě nevěří a ve svém životě s ním jednoduše nepočítají. A to je velice zvláštní. Protože člověk žijící na této zemi, který nemůže, a ani se o to nesnaží, popřít život, který odněkud dostal, stejně tak jeho průběh, který se prolíná chudobou, bohatstvím, trápením, radostí a bolestí, smíchem a pláčem, člověk, který nemůže popřít smrt, která na něho čeká jak v nebezpečných dolech, na rušných dálnicích a stejně tak i v klidném prostředí domova, totiž konec té životní poutě, se ale snaží popřít jedno a to je věčnost. Totiž zasloužený odpočinek, který Bůh pro člověka připravil. Ptám se sám sebe: Proč je to nám lidem tak blízké? A odpovídám: Je to proto, že si to prostě nepřejeme. Nechceme, aby to pokračovalo. Jaksi se toho bojíme. Něco nám před tím nahání bázeň. Jestli pak víte, milí posluchači, co to je? Dovolte mi citovat výrok jedné nedávno úspěšné televizní reklamy, který zněl: „Až se ti promítne tvůj život, tak ať je na co koukat“. Tato reklama nás měla za úkol vybídnout k tomu, abychom svůj život prožili ve společnosti nabízených výrobků s ujištěním, že to je nejlepší volba, že bude na co koukat. Ale to, co mne tam na tom slově uchvátilo, bylo to, že ten, kdo tento výrok dal dohromady, zároveň vystihl, aniž by si toho možná byl vědom, biblickou pravdu o tom , že život prožitý na této zemi bude jednoho dne člověku promítnut. A vězte, že právě z tohoto pramení v srdci člověka strach z věčnosti a zároveň i síla k vzepření se tomu, co říká o věčnosti bible. Bible říká: Odplata za hřích je smrt. (Římanům 6,23) Věčná smrt. To znamená věčnost bez Boha v pekle. A všimněte si na základě dnešního slova, že tím hlavním důvodem, proč se tomu člověk vzpírá je to, že si pojednou uvědomuje, že jeho život mu na věčnosti bude promítnut v úplně jiném světle než v tom, které dosud zná. A také jinak než by ho chtěl vidět.
Všichni víme, že lidskému oku unikne mnoho postřehů (mnohdy z jeho těsné blízkosti), a to i tomu nejzdravějšímu oku. Proto je na tomto světě v naši společnosti tolik korupce, krádeže a různých nepravostí, jejichž pachatel není dosud znám. Ale světlo věčnosti, kterého se člověk bojí, je světlem Boží pravdy. Vše bude objasněno okem samotného Boha, kterému na tomto světě neuniklo vůbec nic, ani ta nejskrytější myšlenka ukrytá v temném koutku našeho srdce. Tam už přestává veškerý povrchní pohled na naše životy, tam už se nehledí pouze na kvantitu, ale zároveň také na kvalitu tvého a mého života. Je to místo, kde se odkládá metr a přináší se váha. Bible mluví ve Starém zákoně v 5. kapitole proroctví Daniele o kaldejském králi Baltazarovi, který už zde na zemi prožil jakousi ukázku toho, co čeká každého z těch, kteří přijdou na věčnost nesmířeni s Bohem. Ve chvíli, kdy se tento král vzpíral Bohu a pohrdal jeho slovem, se na stěně jeho paláce uprostřed hostiny objevila ruka, která mimo jiné psala: Zvážil jsem tě na váze a byl jsi nalezen lehkým. A víte, jak reagoval na toto slovo? Jeho kolena jedno o druhé tlouklo a nemohl se utišit. Ano, této chvíle se děsí i dnešní člověk. Proto to vyřeší nám všem již dnes známou větou: „U hrobu je konec. Tam je naše poslední stanice.“
Já bych ale chtěl v této chvíli říci všem těm, v jejichž srdcích tato klamná jistota přežívá, že velice podobné přesvědčení měl i jeden z mužů, o kterém jsme zde četli. A Pán Ježíš o něm přesně toto řekl: Umřel a byl pohřben. Ale ihned poté dodal: A potom pozdvihl oči. Vnímejme: „potom“! To znamená poté, co je u hrobu zavřel. Jasná zpráva o tom, že hrob nebyl stanicí poslední. Proto bych si přál, aby každého z vás, mých dnešních posluchačů, toto slovo uvedlo v této chvíli do sféry věčnosti, na kterou nám dnes Bůh ukazuje a abyste si tak všimli třech důležitých postřehů z toho druhého břehu, ke kterému všichni směřujeme a zároveň také rozdílu ve smrti těchto dvou mužů:
Z tělesného hlediska člověka oba dva muži zemřeli a byli pohřbeni. Všimněte si ale toho Božího pohledu. Jednoho z můžu poté, co odevzdává svého ducha, chopí Boží poslové /andělé/ a nesou jej do nebe. A co je velice zvláštní je to, že bible nemluví v tomto případě o pohřbu. Kdežto v případě toho druhého muže čteme, že umřel, byl pohřben a své oči pozdvihl až v pekle. Vidíte ten nádherný rozdíl?
A to je ta druhá důležitá věc: Lazar umírá, zavírá své tělesné oči, ale jeho duchovní zrak oči zavřené nemá. Andělé ho nesli do nebe a on celou cestu měl svůj zrak upřený vstříc slávě nebeského domova, která ho očekávala. Na tomto místě plně chápu slova Pána Ježíše, který v době, kdy byl na této zemi řekl: Kdo ve mně věří, i kdyby umřel, bude žít. (Jan 11,25)
U člověka, který v něho nevěřil, jasně nacházíme oči zavřené. Otevřel je až v mukách. A je to pochopitelné. Protože ten, jehož zrak byl po celý život slepý vůči Boží lásce, nemůže být otevřen cestou na věčnost a to z jednoho prostého důvodu- není smířen s Bohem. Ano, toto je rozdíl mezi člověkem smířeným s Bohem a člověkem nesmířeným. To je rozdíl mezi člověkem, který Bohu sloužil a který jemu nesloužil! A bible dodává: Tento rozdíl sami na věčnosti uvidíte. (Malachiáš 3,18)
Ta třetí velice důležitá věc se týká jejich jmen. Bible nám představuje jakéhosi Lazara a poté bohatého muže. Ptám se : Cožpak ten druhý neměl žádné jméno? Jistěže měl, stejně jako každý člověk v dnešní době, ale to, co vám chci říci, je to, že Nebe jeho jméno neznalo. Ano, přes to všechno, že měl vše, na co si vzpomněl, oblékal se do stejně drahých věcí jako tehdejší králové, přesto v Bohu bohatý nebyl. A v Božích očích byl bezejmenný. A to z jednoho prostého důvodu: Jeho jméno nebylo nalezeno v knize života. Kdežto u toho chudáka, přes jeho trápení a nemoci, Bůh jeho jméno zná. Četli jsme: Byl jeden žebrák jménem Lazar. Ano, na základě toho, že tento muž byl smířen s Bohem, jeho jméno bylo zapsáno v knize života. A na tom samém základě byli andělé posláni, aby jej přenesli ze smrti do nového života.
Nyní pojďme společně ke třem otázkám:
1. Často slyšíme: Cožpak já jsem jako On? Já přece pocházím z křesťanské rodiny, babička, děda, možná i rodiče jsou věřící! Dovol mi, abych ti, milý posluchači, řekl, že muž, který se ocitl v pekle a o němž tady dnes mluvíme, nebyl žádným „ateistou“. Všimněte si, jak oslovuje Abrahama. Otče Abrahame, pomoz mi. Co to znamená? Pohané, tehdejší nevěřící lidé, nepokládali Abrahama za svého Otce. To znamená, že tento muž patřil do Bohem vyvoleného Izraelského lidu. Proto vám všem chci říci: Nestačí pocházet z křesťanské rodiny a nestačí také jen věřit v Boží existenci. To všechno tento muž splňoval, ale ono to nestačilo. Tady se vyžaduje živá víra v Boha a též osobní vztah s Pánem Ježíšem Kristem.
2. otázka: Cožpak neexistuje nějaká mezistanice, kde dostanu druhou šanci ke smíření se s Bohem? Na tuto otázku vám odpovím též otázkou: Kdyby tam nějaká mezistanice byla, cožpak by o ní Abrahám tomuto prosícímu muži neřekl a nenabídl? On mu ale jasně řekl: Mezi námi a vámi je propast. Zde už není možné nic udělat.
3. otázka: Cožpak přes tuto propast není natažen kříž Pána Ježíše Krista, který svou smrtí vydobyl spasení pro každého, aby nemusel strávit věčnost v pekle? Odpovídám: Ano. Mezi nebem a peklem je veliká propast, kterou prohloubil tvůj a můj hřích a tuto propast Pán Ježíš svým křížem překlenul, aby sloužil jako most od smrti k životu každému, kdo bude chtít. Ale toto neplatí za hrobem. Řeknu vám proč. My nesmíme nikdy zapomenout, že na této zemi jsme zhřešili a také, že Pán Bůh v osobě Pána Ježíše Krista přišel trpět za naše hříchy také sem na tuto zem. A proto Bůh očekává, že také tady, dřív než tě odvolá, svůj vztah s ním urovnáš. Tady na zemi je vztyčen kříž, který pojí hříšnou zem s lůnem Abrahamovým. Ano, ten kříž, na kterém Pán Ježíš prolil svoji drahou a svatou krev. Ale na věčnosti žádný takový prostředek není. Kdyby tam byl, tak by Bůh v osobě Pána Ježíše nepřišel až k nám, sem do naši blízkosti, tak by po nás nevyžadoval pokání z našich hříchů, víru v něho jako v osobního Spasitele a křest na základě víry už tady na zemi. Mohl by počkat, až k němu přijdeme a tam by se to urovnalo.
Proto všechny vás prosím v této chvíli, nenechme se klamat žádnými teoriemi o tom, že smrtí je všemu konec. Nenech si namlouvat nepřítelem ďáblem, který nechce být v pekle sám, že i když tam něco je, že se s tím dá ještě něco po smrti udělat, ale udělej včas, během svého života na této zemi, to správné rozhodnutí. Uvěř v Pána Ježíše Krista jako ve svého osobního Spasitele, který za tebe všechno zaplatil, a na vyznání své víry se nech pokřtít. S tím je totiž spojeno zaslíbení: Kdo uvěří a pokřtí se, spasen bude. (Marek 16,16)
Bible dodnes mluví velice jasně a srozumitelně. Říká, že Bůh člověka na tuto zem poslal, určil mu délku života a zároveň také den odchodu. Ale to, co nechává na každém z nás je, aby sis určil to, kde chceš strávit věčnost. Boží slovo říká: Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a zlořečení, ale radím ti: Vyvol si raději život, abys byl živ. (5.Mojžíšova 30,19) Proto se ptám: Už sis vybral, kde chceš strávit tu věčnou dovolenou pokud tě Bůh odvolá už dnes, zítra nebo za pár let? Odpovězme si každý sám pro sebe. A prosím: Buď ke svému životu upřímný. Toto kázání uzavírám větou, kterou jsem vyslovil před chvílí a přál bych si, aby byla pochopená v duchovním smyslu: Až se ti na věčnosti promítne tvůj život, ať je na co koukat. Amen.
Kazatel Alois Boháček
