Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se mi dal Bůh osobně poznat.

20. 10. 2008

Rád bych se v těchto několika řádcích poděli o to, jak se Bůh dal osobně poznat mě samému. Jak Bůh pracoval v mém životě a čím mě provedl. Je to osobní příběh existujícího Boha v mém životě.

            Narodil jsem se na Slovensku. Mám čtyři sourozence přičemž já jsem nejmladší z nich. Jsem jedním z těch dětí, které se měli možnost narodit do věřící rodiny. Abych to řekl přesněji moje máma byla římská katolička a táta evangelík. Není samozřejmostí narodit se do věřící rodiny. Moje máma mi vštěpovala už od dětství mnoho křesťanských zásad. Věděl jsem kdo je Bůh věděl jsem, kdo je Ježíš Kristus. Dalo by se říct, že to byl dobrý základ pro můj život víry. Moji rodiče mě dali pokřtít jako miminko. V pozdějších letech jsem jako devítiletý kluk přistoupil k prvnímu svatému přijímání. Máma mě přiváděla do kostela a vedla mě ke zbožnosti. Věděl jsem co znamená modlit se. V mé mysli bylo hrubé povědomí to tom co je psáno v Bibli. Byl jsem aktivním křesťanem. Pravidelně jsme chodili na nedělní bohoslužby do katolického kostela. Sloužil jsem jako ministrant. V pozdějších letech jsem byl biřmován. Dalo by se říct, že můj život byl životem, který žije každý křesťan. Když se ale zpětně podívám na svůj život jak vypadal, nebyla to pravda. Na škole bylo mnoho zlých věcí, kterým jsem se dal zlákat. Z větší částí to znamenalo přidat se k přátelům, které jsem měl. Bylo pro mě normální občas kouřit pít alkohol někdy až ve větší míře. To že jsem si říkal křesťan to byla pouze jenom moje nálepka, za kterou jsem se schovával. Uvnitř bylo něco jiného než bylo navenek vidět. Moje křesťanství bylo nedělním křesťanstvím. Byla to záležitost pouze neděle.

            Po ukončení studia a po povinné vojenské službě se mi nabízela práce v čechách. Tuto nabídku jsem přijal. Můj život se ani v zahraničí nezměnil. Takže zlákán přáteli jsem pokračoval dál jako před tím. Bloudil jsem životem jak se dalo. V práci, kde jsem pracoval jsem poznal jednu ženu, která mě pozvala na jedno sportovní setkání. Byla to skupinka mladých křesťanů. Moc se mi to líbilo a tak mě pozvala i na bohoslužbu k nim. Zpočátku jsem byl skeptický a opatrný, protože to byla pro mě neznámá církev. Ale čím déle jsem poznával lidi a to co vyučují při setkáních tím jsem více poznával pravdu. Nebylo to nic co by bylo v rozporu z Biblí. Začal jsem chodit na mládežnické setkání, kde jsem se mohl dozvídat více a více o Bohu. Četli jsme z Bible a učili se poznávat Boží vůli. I když jsem si říkal křesťan nikdy předtím jsem nečetl Bibli a neučil se z ní. Skrze učení písma v mém srdci nastal velký zmatek co je pravda. Začal ve mně vnitřní boj protože jsem věděl, že písmo učí že musím vyznat víru svými ústy a na základě vyznání být pokřtěn. (Římanům 10:9) Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. To jsem ale před tím nikdy neudělal! Moje jistota spasení nebyla žádná. Neměl jsem jistotu věčného života. Takže kdybych zemřel nešel bych do nebe. Uvědomoval sem si jak by to vypadalo na soudě před Bohem. Věříš a vyznal si mě? A ja bych řekl: “Já jsem tady na vyznání mých rodičů. Moji rodiče Tě vyznaly za mne!” Takhle to Bůh, ale nechce. Bůh touží po osobním vztahu a já zjistil, že tento osobní vztah s Bohem nemám. Mé chození do kostela mě neučiní křesťanem. Stejně jako kdybych chodil každý den do garáže nebude ze mě auto i kdybych se snažil sebevíc.

            Jednou byla evangelizace, která trvala od čtvrtka do neděle. Evangelista zvěstoval Boží slovo, které se mě mocně dotýkalo, ale přesto přešla neděle a s mým životem se nedělo nic. Na další týden bylo mládežnické setkání v Brně, kde tento kazatel opět kázal. Po bohoslužbě jsem s ním osobně mluvil a dokázal mi odpovědět na otázky ohledně vyznání a víry. Na závěr rozhovoru se mě zeptal: “Chceš přijmout Pána Ježíše jako svého osobního spasitele?” Já věděl, že Ježíše potřebuji a chci ho vyznat. Řekl jsem: “Ano.” a tak se se mnou modlil a já pozval Ježíše do svého života. Po několika měsících jsem Ježíše Krista mohl vyznat veřejně, svými ústy před církví ve křtu.

           Můj život se viditelně změnil. Mám jistotu spasení v Ježíši Kristu. Vztah s Ježíšem už není jenom nedělní záležitostí, ale je to každodenní nezbytnost. Čtu si písmo a učím se poznávat Boha každým dnem víc. Bůh je v mém životě živý. Vede mě a já jej následuji. Jeho vedení vidím i v tom, že momentálně studuji na Biblické škole.

            Nevím co mě v životě čeká, ale vím že s Ježíšem chci jít dále a pod jeho vedením dojdu cíle života, který tady na zemi žiji. Můj život už není jenom s nějakou nálepkou křesťan, ale už jim skutečně jsem protože Kristu náležím.

 

                                                                                             Peter B.