Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co znamená být ženou?

11. 2. 2008

Následující řádky jsou vyňaty z knihy Elizabeth Elliotové, která byla manželkou jednoho z misionářů, kteří působili mezi divokým kmenem Auků a byli zavražděni v r. 1956. V této knize předává spisovatelka své dceři zkušenosti o tom, co znamená „být ženou“.

 

Za koho ses vdala?

 

1. Vzala sis hříšníka

Na to se zapomíná zvláště v období zamilovanosti a v prvních měsících manželství. Ale když to pak někde zaskřípe, divíme se tomu. Začátek hledejme v zahradě Eden. Manžel je potomek Adamův. A když jej přijímáme, přijímáme celou jeho bytost – přijímáme jej jako hříšníka. Je padlým stvořením, potřebujícím stejné vysvobození jako všichni a podléhající pokušením, která jsou společná lidem.

Jedna žena dávala tuto radu: „Nikdo z vás není výhrou v loterii. Hledej to podstatné a ostatního si nevšímej! Tak bychom se vyhnuli mnohým zklamáním, která nám vezmou sílu, připraví nás o radost a vrhnou do malomyslnosti.“

„Všichni my jako ovce zbloudili jsme, jeden každý na svou cestu obrátili jsme se…“

- nejen on, ale také já. Vědomí, že potřebujeme stejně Boží odpuštění a záchranu, nás osvobozuje.

 Láska není slepá. Vskutku, kdo miluje, vidí jasněji pravdu o milovaném, která je skryta zraku druhých lidí. Brzy objevujeme nedokonalosti, na které odpovídáme buď láskou nebo neláskou.

 Vzal sis tedy hříšníka. Miluj jej tak, jak bys chtěla být milována, přijímej jej tak, jak bys chtěla být přijímána a odpouštěj tak, jak bys chtěla, aby ti bylo odpuštěno. Vzala sis hříšníka a totéž učinil tvůj manžel. Vždyť „Všichni zhřešili a nemají slávy Boží“. Nediv se, že tu slávu, kterou bys ráda našla, nenajdeš. Smiř se s tím jednou provždy a jděte společně životem jako dědici milosti Boží!

 

2. Vzala sis muže

Vzala sis nejen hříšníka, ale také muže. Je zajímavé, že některé ženy si neuvědomují tento fakt a předpokládají, že jejich manžel bude reagovat podobně jako ony – tedy jako ženy. Ale místo toho jednají jako muži, dělají to, co se očekává od mužů a tedy něco neočekávaného. Překvapí svou ženu tím, že je muž. Některé ženy pak procitnou k závažné pravdě, že vlastně to není muž, kterého v prvé řadě chtěly, ale nějaká nejasná představa o manželství, ve kterém hledali domov, děti, bezpečí, společenský stav. Ale manželství jako by zařadilo do jejich života navíc neovladatelné stvoření, nazývané mužem. Pravděpodobně je větší a hlasitější, hladovější a často se i více zašpiní, než žena očekává. Shledává, že jeho velké nohy dělají velké šlápoty na čerstvě umyté podlaze, že dělá hluk na schodech, jí víc, než se jí zdá potřebné. Když se sprchuje, potřebuje víc vody než ona a je po něm v koupelně potopa. Ručníky nepověsí správným způsobem a pastu dává na jiné místo než patří. Cokoliv muž dělá, co se zdá ženě nevysvětlitelné, odbude kousavou poznámkou: „no, jak mužský!“ místo, aby v tomto spatřovala důvod, proč má Bohu děkovat. Vždyť si vzala muže a měla by být tedy šťastná, že se její manžel chová jako muž.

 

3. Vzala sis manžela

Někdy ženy očekávají od manžela to, co očekávaly od otce, bratra, matky, sestry, přítelkyně. Nikdo nemůže vyhovět takovému požadavku. Nemůžeš žádat, aby ti manžel nahradil všechny přátelské vztahy, které jsi měla předtím. On bude potřebovat své přátelé, ty budeš potřebovat své přítelkyně.

 Jestliže žena vyrostla v rodině, kde otec byl schopný zvládnout všechny opravy v bytě i domě, postarat se o zahradu i auto, očekává totéž od svého manžela a je hluboce zklamaná, když se třeba nic z toho u jejího muže neobjeví.

 

4. Vzala sis osobnost

Jedna žena napsala: „Nechci znát jen lidi, ale muže a ženy. Když se vdáš, bereš si muže a protože je muž, stává se tvým manželem.To je sláva manželství – dvě různé a odlišné osobnosti jsou spojeny v jedno.

 Musíš mít na zřeteli, že tvůj muž je osobností. K tomu patří jméno. Někteří manželé kladou vzájemně otázky, dávají rozkazy, aniž by toho druhého oslovili. Člověk není ostrovem. Manželství je nejintimnější a trvalé společenství, které poskytuje jedinečnou příležitost naplnění osobnosti.

 Jestliže je tvůj manžel osobností, musíš přijímat tajemství jeho osoby. Plně znám je tvůj manžel jedině Bohu a v určitém smyslu stojí sám před Bohem. Je Božím člověkem, svobodným, a ty musíš ctít jeho svobodu. Jsou otázky, na které nemáš právo se tázat, záležitosti, které nemusíš sondovat a tajemství, při kterých se musíš smířit s tím, že je nikdy neodkryješ. Hlubiny nitra jsou známy jen Bohu.

Ráda bych tě seznámila se svou zkušeností. Po třinácti letech vdovství jsem dostala nabídku k sňatku. Řekla jsem muži, že mu nemohu nabídnou to, co jiné ženy – nemám ani mládí, ani krásu, ani peníze, ale jedna věc, ve které mně žádná žena nemůže předčit – a to je ocenění jeho osoby tomu mně naučilo vdovství.

V jednom časopise probíhala anketa, ve které si ženy stěžovali na to, že jejich muži chrápou. Ozývalo se mnoho kritiky, že to znamená bezesné noci a podráždění z nepříjemného zvuku, který se ozýval z vedlejší postele. Některé ženy nabízely různá řešení, ale diskuse skončila jedním příspěvkem: „Chrápání je nejsladší hudba na světě. Můžete se na to zeptat kterékoliv vdovy!“

Jen na chvíli kdybychom ztratili své manžely, jak jinak bychom je přijímaly a oceňovaly!

Láska není statická je dynamická. Možná, že manžel během času ztratí něco ze své síly, jasného úsudku, bude nemocný, bude vyžadovat tvou pomoc ve dne v noci. A ty si řekneš: „Ale tohle není muž, kterého jsem si vzala.“ A budeš mít pravdu. Ale ty jsi mu slibovala věrnost v časech dobrých i zlých a Pán Bůh to myslí vážně s našimi sliby.

Manželství je povolání. Přijmi jej jako Bohem daný úkol. Čiň to s radostí, vírou, modlitbou a dík činěním!

Z knihy „Let me be a woman“ E.E.