1949 - 1958
Po válce bylo z Aše odsunuto německé obyvatelstvo a do vylidněného pohraničí mimo jiné přicházeli z různých zemí i ti Češi, kteří v minulých stoletích museli pro svou víru rodnou zemi opustit. První rodina baptistů přišla do Aše v roce 1945 z polské Lodže a následovala je řada dalších rodin, především z okolí ukrajinského Rovna. V roce 1948 navázali kontakt s chebskými baptisty, kteří přišli z Rumunska. Mladý bratr Vilém Jersák dojížděl z Chebu do Aše sloužit výkladem Božího slova a sedm mladých děvčat se vydalo Pánu Ježíši. Tak stálo na počátku baptistické práce v Aši společenství dvaceti věřících, šestnácti dětí a deseti přátel. Těchto 46 lidí mělo touhu po vlastním shromáždění a vlastním služebníku slova Božího. V květnu přišel do Aše mladý misijní pracovník a kolportér Biblí František Kolařík, který zajistil od města pronájem budovy v Rooseveltově ulici, a během 14 dní byl objekt upraven na modlitebnu. 22. května 1949 se začali věřící pravidelně scházet ke společným bohoslužbám a vedením byl pověřen bratr Kolařík. Děti v nedělní škole začala vyučovat sestra Lydie Slámová. První křest se konal dne 28. srpna 1949 v jezírku v obci Nebesa u Aše. Svoji víru v Pána Ježíše tam tehdy vyznalo šest lidí z Aše a devět lidí z Chebu. Ponořením křtil bratr kazatel Cyril Burget z Prahy. V říjnu 1949 na slavnosti díkůvzdání se odevzdalo Pánu Ježíši dalších 7 lidí a ukázalo se také, že modlitebna je malá. Městský národní výbor pronajal bratrstvu nový objekt – dům na Gottwaldově ulici v Aši (dnešní Chebská ul.), který bylo opět nutné zrekonstruovat. Modlitebna byla dokončena v roce 1950 a v této době se konal druhý křest nově obrácených. V padesátých letech, za komunistického režimu, začalo těžké období útlaku, obzvlášť církví. Mladí bratři, Jersák z Chebu a Kolařík z Aše, kterému bylo v té době pouhých 23 let, byly zatčeni a uvězněni za takzvanou protistátní činnost, kterou byla právě aktivní služba Božím slovem. Sestra Lydie Slámová, snoubenka bratra Kolaříka a učitelka nedělní školy, byla také uvězněna za to, že se podílela na protistátní činnosti tím, že nenahlásila církevní aktivity svého snoubence. Modlitebna v Aši byla úředně zavřena a bylo zakázáno shromažďovat se po rodinách. Bratru Štěpánu Sauerovi z Chebu se podařilo sehnat budovu v Táborské ulici, kterou si pronajal, a v roce 1953 bylo sboru povoleno scházet se v této budově. Výkladem Božího slova sloužil bratr Sauer. Úřady bylo pouze nařízeno zbourat sál, který k objektu patřil. Během těchto let další lidé odevzdali svůj život Pánu Ježíši a dali se pokřtít. Po pěti a půl letech byl bratr Kolařík podmíněně propuštěn z vězení. A i přes zákaz oficiální služby se opět pustil do práce na Božím díle a založil na ašské stanici pěvecký kroužek a hudební kroužek – Tamburáš. Pán přidával těch, kteří toužili po spasení, a během dalších let se konalo několik dalších křtů.
