Návštěva sboru na Svaté Heleně
Vždyť od první chvíle návštěvy mi bylo zřejmé, že tento český sbor se cítí být nedílnou součástí naší české baptistické rodiny. Proto jej snad poprvé uvádíme také v našem schematismu na rok 2008.
Realitou je, že se Svatá Helena v posledních letech „vylidňuje“. Zejména mladší lidé odcházejí za svojí existencí jinam – mnozí k nám do Česka. Jistě v tom hraje nemalou roli i to, že v nedávné době došlo k uzavření nedalekých dolů na měděnou rudu, kde nacházela pracovní příležitost řada našich bratří. Nicméně v obci s 500 obyvateli bylo ve shromáždění až 80 lidí. Pro nás asi neuvěřitelně vysoké procento. Při návštěvě okolních, tedy rumunských baptistických sborů jsem pak ke svému úžasu zjistil, že to v této části Rumunska není zase taková výjimka. V nedalekém Koronině, kde žije kolem 1200 lidí, jich i v neděli večer přijde do shromáždění na dvě stovky. A staví se tu krásné modlitebny. Jako důsledek misijní aktivity živé církve. Je to nesmírně povzbuzující.
Při službě ve čtyřech shromážděních na Svaté Heleně jsem vnímal pozornost posluchačů, kteří přišli navečer do modlitebny i po celodenní dřině. Velice jsem byl vděčný za spolu službu bratra kazatele Aloise Boháčka znalého domácích poměrů. Jedinečným způsobem vždy uzavíral má kázání. Bylo to vždy lepší než to moje slovo. Ale znovu jsem si uvědomil „sílu“ služby slovem ve dvou. Určitě má své zvláštní požehnání a dopad do srdcí posluchačů. Závěrečným shromážděním v neděli večer pak bylo Díkuvzdání za úrodu. Poprvé jsem byl svědkem toho, že po skončení shromáždění byla „výstavka“ všeho dobrého obklopena dětmi a mládeží tak dlouho, dokud se všechno nesnědlo. Když jsme měli možnost hovořit nejen s bratrem kazatelem Pekem, ale i dalšími staršími sboru o životě sboru, dostali jsme se také k otázkám misijní práce. Milí bratři naléhavě volají po našem českém kazateli – misionáři, který by přišel alespoň na rok sloužit do sousední české obce – Rovenska. Zatím je tam jen malá skupinka, scházející se k Božímu slovu. Dům je připraven, o živobytí se postarají. Je to velice vážně myšlená výzva. Nenajde se někdo takový v našich řadách? Kdo by byl ochotný jít do zahraniční misie a přitom tam sloužit výhradně česky?
Závěrem chci podtrhnout jenom jedno. Zdaleka se do této zprávy nevešlo všechno zajímavé a pozoruhodné. Ale to jedno zůstává. Na Svaté Heleně máme nejbližší rodinu. Boží rodinu. A ta stále čeká na všechny naše projevy toho, že neodmyslitelně a nedílně patří k nám – českým baptistům. Znovu jsem se přesvědčil o tom, že je na místě to vděčně přijímat. I jako novou výzvu pro budoucnost.
Jan Titěra
