HISTORIE AŠSKÉHO SBORU
(1945) 1949
– 1999
Sborník
vydaný k 50. výročí sboru Bratrské jednoty baptistů v Aši 1999
Úvod:
Bratři a sestry, psát historii není snadné! V první
řadě nemůžete zachytit všechno, všechny události. Mnoho toho co se událo,
zapsáno nebylo. Hodně z toho, co bylo zapsáno, se nezachovalo – buď to
bylo skartováno nebo to někam zapadlo při stěhování, malování nebo
rekonstrukcích. Přece jen 50 roků je dlouhá doba a ve vedení sboru se za tu
dobu vystřídalo 9 lidí.
Za druhé jsem vycházel z toho, že všechny informace,
které se mi při psaní historie dostaly na stůl, ať písemné či ústní – jsou pravdivé. Kdybych nevěřil tomu, že to,
co píšu je pravda, tak bych žádnou historii nepsal. Ale je mi jasné, že to, co
vám za chvíli předložím, není konečná pravda nebo úplná pravda – ve smyslu
vyčerpání. Ono je totiž možné, že některé důležité události či skutečnosti jsou
opomenuty. Ale při psaní historie se
nikdy nedá ošetřit všechno!
Historie ašského sboru:
Po druhé světové válce se Češi a Slováci žijící
v cizině začali vracet do své vlasti. Z tohoto důvodu, ale také
z důvodu touhy věřících lidí po obecenství, vznikl v Aši sbor církve
Bratrské jednoty baptistů. Náš sbor vznikl v roce 1970 osamostatněním kazatelské
stanice chebského sboru.
Historie ašského sboru se dělí do tří částí:
Začátky baptistické práce v Aši (1945-1949)
Aš jako stanice pražského a chebského sboru (1949 – 1969)
Aš jako samostatný sbor BJB (1970-1999)
ZAČÁTKY BAPTISTICKÉ
PRÁCE V AŠI
(1945 – 1949)
V předešlých letech bylo ašské
obyvatelstvo s okolím převážně evangelické a katolické. Po válce nastal
příliv obyvatelstva k osídlení pohraničí. A tak se mezi tradiční místní
sbory přiřadil i náš sbor.
První věřící baptistická rodina,
která se přistěhovala do Aše, byla rodina bratra Jana Slámy s manželkou
Amálií (rozenou Andršovou) a s dcerou Lýdií (nyní Kolaříkovou) v roce
1945. Přistěhovali se z Lodže z Polska.
Na přelomu let 1946/1947 nastal
příchod věřících reemigrantů z bývalého Sovětského svazu, především
z oblasti Rovna. Byly to tyto věřící rodiny: Jan Kuta, Karel Pospíšil,
Karolína Krejčová, Pavlína Kopačevská, Olga Šťastná, Ludmila Dušková, Josef
Haken a sestra Štípková. Dále z přátel: paní Stehlíková, Hana Kokotková a
Olga Hejdová.
Sestra Hejdová jako první otevřela
svůj dům pro scházení se sester. Jinak
rodiny navštěvovaly shromáždění Českobratrské církve evangelické.
V roce 1947 vyhledal a
navštívil tyto rodiny bratr kazatel Jan Mikulenčák a o rok později v roce
1948 je vyhledali br. kazatel Vladimír Mareš a br. kazatel Josef Pospíšil. Ten
sestrám v Aši předal adresu bratrstva v Chebu. V Chebu se scházeli věřící
reemigranti z Rumunska. S chebským bratrstvem navázali ašští kontakt
v roce 1948.
V lednu 1949 byl pozván do Aše
student baptistického semináře br. Vilém Jersák, který posloužil sestrám
výkladem Božího slova a sedm mladých děvčat se vydalo Pánu Ježíši. A tak
v roce 1949 stálo na počátku baptistické práce v Aši společenství
20-ti věřících, 16-ti dětí a 10-ti přátel. Těchto 46 lidí mělo touhu po
vlastním shromáždění a vlastním služebníku slova Božího. Sestry se scházely u
sestry Olgy Hejdové v Bratrské ulici v Aši. Po jejím odstěhování se
scházely u sestry Pavlíny Kopačevské v Aši a sestry Ludmily Duškové
v Mokřinách. Od vánoc 1948 sestrám nepravidelně sloužil slovem Božím br.
Antonín Sauer z Chebu.
Dne 2. května 1949 bylo chebské
bratrstvo přijato do Jednoty baptistů v ČSSR. Na tuto slavnost přijel do
Chebu i misijní pracovník a kolportér Biblí bratr František Kolařík, který
zjistil, že velký počet přítomných náleží do Aše, a že zatím v Aši
duchovní práce nebyla rozvinuta.
Ihned odjel do Aše a dne 5. května
1949 svolal ašské věřící baptistické rodiny ke shromáždění u sestry Ludmily Duškové v Mokřinách. Na tomto
shromáždění se dohodli, že založí novou misijní stanici v Aši. Pán Bůh
naklonil i úřady a Městský národní výbor v Aši umožnil věřícím pronájem
shromažďovací místnosti v Roosweltově ulici (dnes Hlavní). Během 14-ti dnů
byla místnost upravena a zařízena.
AŠ JAKO STANICE PRAŽSKÉHO A CHEBSKÉHO SBORU
(1949 – 1969)
Již dne 22. května 1949 se mohlo
uskutečnit slavnostní shromáždění k otevření modlitebny BJB v Aši a
zahájení pravidelných shromáždění.
V tomto slavnostním shromáždění
sloužili bratři František Kolařík, Antonín Sauer, Josef Boháček a Štěpán
Křivánek. Přítomní přijali Boží požehnání ze slyšeného Slova, prožili velkou
radost, která vyvěrala z upřímného nadšení pro věci království Božího.
Děti v nedělní škole začala
vyučovat sestra Lýdie Slámová (později Kolaříková), mládeže se ujala sestra Hana Kokotková a ve službě výkladu Božího slova
v neděli i ve čtvrtek se střídali bratři František Kolařík, Antonín Sauer a Štěpán Křivánek. Toto
společenství se také tímto dnem stalo druhou misijní stanicí pražského
vinohradského sboru. Jedenkrát za měsíc jezdil do Aše vysluhovat památku večeře
Páně bratr kazatel Cyril Burget z Prahy. Vedením této stanice v Aši
byl pověřen br. František Kolařík.
Do rodného listu stanice a později
sboru Bratrské jednoty baptistů v Aši může být zapsáno datum narození –
22. května 1949.
První křest v Aši prožívali
ašští dne 28. srpna 1949 v jezírku v Nebesích nedaleko Aše. Svoji víru v
Pána Ježíše zde vyznávalo šest lidí z Aše a devět lidí z Chebu.
Ponořením křtil br. kazatel Cyril Burget.
V říjnu 1949 na slavnosti
díkůvzdání se odevzdalo Pánu Ježíši 7 lidí a ukázalo se také, že modlitebna je
malá. Městský národní výbor pronajal bratrstvu nový objekt – dům na Gottwaldově
ulici v Aši (dnešní Chebská ul.). Stavební úpravy tohoto domu na
modlitebnu řídil br. Kazatel Vilém Jersák, který se také ujal duchovní práce
v Chebu a v Aši. Modlitebna byla slavnostně otevřena v říjnu
1950 za účasti delegace pražského sboru.
Příchodem br. kazatele Viléma
Jersáka do Chebu se Cheb stal v roce 1950 samostatným sborem a Aš se stala
jeho misijní stanicí. Duchovní práci vedl a řídil br. kazatel Vilém Jersák, ale
sloužili zde i hosté. Druhý křest byl uskutečněn v Chebu v roce 1951
v Ohři. Z Aše byly pokřtěni tři sestry.
Padesátá léta byla pro naše sbory a
naší církev těžkými léty. Bratr kazatel Vilém Jersák
(1952) a František Kolařík (1950) byli zatčeni a uvězněni za protistátní
činnost, čímž byla jejich aktivní a úspěšná práce na Božím díle. Modlitebna
v Aši byla úředně zavřena a bylo zakázáno shromažďovat se po rodinách.
Víra však žila dál v srdcích lidí. Bratr Štěpán Sauer požadoval náhradu za
odebranou modlitebnu. Městský národní výbor nabídl věřícím k pronájmu dům
v Aši v Táborské ulici č. 9. Povolení ke shromažďování přišlo až na
vánoce 1953 a bratr Štěpán Sauer z Aše obdržel povolení ke službě Božím
slovem. Věrně sloužil zdejšímu společenství od roku 1954 až do roku 1961. Třetí
křest byl uskutečněn v roce 1954 v Praze na Vinohradech, kde byli pokřtěni tři
lidé z ašského obecenství.
V roce 1958 byl br. František
Kolařík podmíněně propuštěn. Opět se pustil do práce na Božím díle a založil na
ašské stanici pěvecký kroužek a hudební kroužek - tamburáš. Pán přidával těch,
kteří toužili po spasení. Další křest byl v roce 1959 v Praze a z Aše byli
pokřtěni 4 lidé. V roce 1960 byli pokřtěni opět 4 lidé.
Bratr Štěpán Sauer se v roce 1961
odstěhoval do Chebu. VAši po něm převzal práci br. Vladimír Vacek. Bratr
Kolařík měl stále oficiální zákaz služby.
Uvolněný byt po rodině Sauerových v pronajatém
domě s modlitebnou nebylo možno obsadit, proto br. František Kolařík pronajatý
dům s modlitebnou v Táborské ulici č. 9 koupil do osobního vlastnictví, protože
církvi nebylo dovoleno získávat majetek.
V roce 1962 se z Tepelska
přestěhovalo do Aše pět věřících rodin. Byli to Stehlíkovi, Petrákovi,
Mundilovi, Oldachovi a Jelínkovi. Tím ašská stanice vzrostla na 60 řádných
členů.
Mládež pořádala autobusové zájezdy
po okolních sborech, kde sloužili písněmi, básněmi a svědectvím. V roce 1964
byl křest v Praze, kde bylo pokřtěno 5 osob.
V roce 1965 byla provedena úprava
modlitebny v Táborské ulici č. 9 – byly vybourané některé vnitřní příčky, čímž
vznikl zvětšený prostor modlitebny.
V roce 1966 byl kazatelem sboru v
Chebu zvolen br. Štěpán Křivánek a vedením stanice v Aši byl zvolen br.
František Kolařík. Do stanice v Aši přijíždělo mnoho návštěv z Čech, Moravy, z
Polska a NDR. Práce se rozvíjela a o svatodušních svátcích byl křest ponořením
v Praze, kdy byli pokřtěni tři lidé z Aše. Při evangelizaci bratra kazatele Miloše Šolce st. se vydalo Pánu 6
lidí. V tomtéž roce (1966) jich bylo 5 pokřtěno v Praze.
Koncem roku 1967 br. František
Kolařík prodal dům s modlitebnou v Táborské ul. č. 9 sboru BJB Cheb a odešel z
Aše do Kroměříže, kde byl zvolen řádným kazatelem sboru BJB. Odpovědnost za
práci stanice v Aši převzal br. Vladimír Vacek z Aše.
V květnu 1968 byl v Aši uspořádán
sjezd západočeské baptistické mládeže. Povolen byl proto, že v té době byl
náznak politické i náboženské svobody v naší republice. Sjezd mládeže byl v
ašském lidovém domě.
V červenci 1969 se požádalo o
osamostatnění stanice Aš na Sbor BJB v Aši.
(1970-1999)
Začátkem roku 1970 úřady schvalují
samostatnost sboru v Aši a řádným kazatelem sboru se stává br. Vladimír Vacek.
V červnu 1970 byl vykonán křest v Praze a z Aše byly pokřtěné 3 osoby.
Koncem června 1970 sbor prožívá
slavnostní shromáždění, při kterém byla ordinace a instalace br. Vladimíra Vacka za
kazatele nového samostatného sboru v Aši. Přítomni byli br. kazatel a předseda
církve Václav Tomeš, br.kazatel Pavel Titěra z Brna, br. kazatel Vladimír Mareš
z Teplé a br. kaz. Štěpán Křivánek z Chebu. Sbor prožíval radostné chvíle z
projevu Boží lásky i moci, v naději nového požehnání v práci jako samostatného
sboru. V tomto roce 1970 také skončilo období naděje na svobodu.
V roce 1971 byla ke sboru připojena stanice Kadaň s 6-ti
členy. V tomto roce byl také uskutečněn křest 5-ti osob. Proběhly rovněž dvě
evangelizace, na nichž uvěřilo pět lidí.
V letech 1972 a 1974 po
evangelizacích bylo v Chebu pokřtěno 6 a 8 osob z ašského sboru. Pán přidával
těch, kteří toužili po novém životě a po spasení.
Na podzim roku 1974 se konala
slavnost k 25. výročí baptistické práce v Aši. V roce 1975 na evangelizacích
br. kazatele Jána Križky se vydalo Pánu Ježíši 9 osob. V roce 1977 br. kazatel
Vladimír Vacek odchází z Aše do Teplé, kde se stává kazatelem sboru a v Aši byl
zvolen za kazatele br. František Kolařík. V
tomto roce byla stanice Kadaň z rozhodnutí úřadu připojena ke sboru Žatec.
S nástupem bratra kazatele
Františka Kolaříka do sboru v Aši začínají rozsáhlé stavební úpravy
sborového domu. Tak se v letech 1977 až 1980 za pomoci bratří a místních
podniků služeb provedla obnova střechy (její pokrytí hliníkovým plechem), nová plynová
instalace, elektroinstalace,
vodoinstalace a kanalizace. V bytě v 1. patře byly provedeny
dispoziční úpravy, čímž vznikl nový prostor WC, koupelny a kuchyně. Dále bylo
provedeno v celém domě ústřední vytápění na tuhá paliva. V modlitebně
bylo umístěno pomocné plynové topidlo. Mezi místnostmi v modlitebně byla
vybourána nosná zeď. Strop byl podchycen třemi traverzami. Dále byla
v modlitebně opravena podlaha, nově umístěna kazatelna a nově upravena
přední část sálu. Za kazatelnou byla pověšena silná dekorační látka přes celou
přední zeď. Vedle kazatelny byl umístěn bílý kříž. Také podkroví bylo
přebudováno. Byla zřízena kuchyňka s vybavením, sociální zázemí, malý sál
pro děti a pokojík pro návštěvy (tam kde je dnes kancelář).
Dne 2. prosince 1979 se v nově
upravené a rekonstrukcí obnovené modlitebně konala slavnost 30-ti let
baptistické práce v Aši. Tématem shromáždění bylo: „Hospodin Bůh tvůj
uprostřed tebe mocný, zachová tě!“ Sofoniáš 3,17. Na slavnosti byla hojná účast hostů.
V roce 1979 byl také vykonán
křest v Chebu, při kterém byli pokřtěni 3 lidé z Aše.
První a snad dosud jediný křest
v naší ašské modlitebně byl uskutečněn v září 1980 ve skládacím
bazénu. Bazén byl umístěn venku pod oknem a pohled na něj z modlitebny byl
předním oknem za kazatelnou. Křtil br.
kazatel Kolařík a pokřtěno bylo 5 osob.
V roce 1980 byla započata péče
sboru o věřící důchodce v domově důchodců v Hranicích.
V roce 1981 až 1982 byla na
celém sborovém domě obnovena fasáda.
V roce 1983 byl křest
v Chebu, z Aše byly pokřtěni 3 lidé.
V letech 1982 – 1988 náš sbor
navštívili hosté z Krasnodaru, z Erfurtu, z Rigy, z Moskvy,
evangelista Tom Popelka z USA, dále návštěva z Polska a Kyjeva.
V těchto letech ve sboru evangelizovali poselstvím Božího slova a pozváním
na cestu víry: br.kazatel Daniel Průša,
br.kaz. Vladislav Donát, br.kaz. Jan Obdržálek, br.kaz. Jan Titěra, br.kaz.
Jiří Šperl, br.kaz. Jaroslav Poloha, br. kaz. Jan Vychopeň a br.kaz. Jaroslav
Pospíšil. Uskutečnily se také křty ponořením. V roce 1987 bylo pokřtěno 8
osob z Aše v chebském sboru a v roce 1988 2 osoby.
Bratr kazatel Kolařík byl nemocný,
ale stále sloužil sboru až do roku 1988. V prosinci roku 1988 jej ve
službě vystřídal br. kazatel Jiří Legierský. Bratr Legierský byl kazatelem
ašského sboru na přechodnou dobu, jako důchodce, než sbor zvolí nového stálého
kazatele.
Od 1.7.1989 nastoupil do kazatelské
služby v Aši br.kaz. Ján Katušťák. V závěru tohoto roku náš
národ radostně přivítal příchod demokracie a svobody v oblasti
společenské, politické, ekonomické i duchovní. Také my křesťané jsme se
radovali, že svobodně a novými způsoby může být zvěstováno evangelium i lidem
mimo kostely a modlitebny.
Náš sbor v roce 1990 uspořádal
promítání filmu NEKLIDNÍ v Ašském kulturním středisku a v Hranicích.
Krátce po té i další film s názvem JEŽÍŠ v ašském kině. V té
době se církev BJB rozhodla, že se stane finančně nezávislou na státu. V našem
sboru došlo k dohodě, že každý člen, který má finanční příjem, bude
z tohoto příjmu oddělovat desátý díl „do obálky“ a polovinu desátku
odevzdá pro potřeby sboru a druhou polovinu desátků věnuje na Boží dílo podle
svého uvážení.
V roce 1990 proběhla
evangelizace při které sloužil br.kaz. Vilém Jersák a také byl uskutečněn křest. Jeden bratr byl pokřtěn
v sokolovském sboru.
V květnu 1991 bylo zavedeno
konání nedělních odpoledních shromáždění v rodinách. Toto shromáždění po
skupinách v bytech členů sboru
trvalo 3 měsíce. V létě 1991 byla provedena výměna dřevěných oken
v celém sborovém domě. Nové okna byla natřena. V místě fotokomory
v podkroví byl zřízen malý pokojík pro návštěvy, protože stávající pokojík
byl využíván jako kancelář.
V srpnu v roce 1991 sbor
obdržel dar od rodiny Hrůzových z USA v podobě elektronických varhan
a nádobí pro vysluhování Památky večeře Páně (kalíšky a misky).
V září roku 1991 bratr kazatel
Jan Katušťák požádal sbor o uvolnění z kazatelské služby.
Staršovstvo jednalo s br. kaz.
Vackem, který byl již v důchodu, zda by se ujal kazatelské služby aspoň na
přechodnou dobu. Bratr kaz. Vacek souhlasil a dne 1. října 1991 se stal opět
kazatelem ašského sboru.
V květnu roku 1992 přijel do
ašského sboru br. Josef Šolc z Texasu v USA. Se svým doprovodem
sloužil zvěstí evangelia v modlitebně v Aši. Potom také navštívili
dívčí internát Středního odborného učiliště, kde také sloužili Božím slovem.
V květnu 1992 se začala také konat
shromáždění pro pacienty v ašské nemocnici. Shromáždění tam byla po dobu
dvou měsíců.
V říjnu 1993 byl křest
v Chebu, kde byl pokřtěn 1 bratr z Aše.
V březnu 1994 byl ve sboru
promítán film Nepokojné mládí od B. Grahama.
V listopadu 1994 pak byl pozván
bratr Dr. Jaro Křivohlavý a proběhla zdařilá přednáška o rodině.
1995
Začátkem roku 1995 ve sborovém domě
v 1. patře probíhala příprava bytu pro nastěhování nového kazatele.
1.5. 1995 byl zvolen kazatelem
ašského sboru br. Vladimír Hejl. Nástupem bratra kazatele Hejla
byli zahájeny stavební práce na celém sborovém domě, které trvaly tři roky
(1996-1999). Bratr zde využil mnoholeté
zkušenosti z civilního zaměstnaní jako stavbyvedoucí v Praze. Začal
také aktivně využívat porevoluční možnosti na misijním poli a snažil se
prezentovat náš baptistický sbor ašské veřejnosti. Přál si, aby lidé z Aše
věděli, že zde žijí a pracují baptisté a že jsou to obyčejní lidé, ale upřímně
věřící a milující Pána Ježíše. Hned v červenci 1995 zde sloužili písněmi
manželé Watsonovi a na jejich službu byla pozvána ašská veřejnost. V srpnu
1995 proběhla týdenní evangelizace, při které 10 mladých lidí z Prahy
vydávalo své svědectví o víře. Zpívali na náměstí před kinem a rozdávali knihy
(4 evangelia) a letáky s duchovní tématikou. Na podzim ašský sbor navštívila
velká skupina bratří a sester z erfurtského sboru.
Ze stavebních prací se v tomto roce
provedla rekonstrukce koupelny a WC v bytě v 1.patře.
1996
V březnu 1996 proběhl koncert
bratrů Pospíšilových z Karlových Varů v Ašském kulturním středisku.
V květnu byl uspořádán autobusový zájezd do sboru v Erfurtu. V červnu
1996 proběhla slavnost křtu ponořením. Bylo pokřtěno 6 mladých lidí.
V srpnu zpíval pěvecký sbor Continental Singers z Holandska
v ašském kině. V listopadu 1996 probíhá evangelizace br. kazatele
Jaroslava Pospíšila. V prosinci proběhl v Ašském kulturním středisku
vánoční koncert bratrů Pospíšilových, který byl zaměřen evangelizačně.
Ze stavebních prací bylo v tomto
roce provedeno vykopání podlahy ve sklepě a stavební úpravy celého sklepu na
klubovou místnost pro mládež, malou kuchyňku a sociální zázemí. Místnost
klubovny ve sklepě slouží také pro nedělní školu a jako jídelna. Byla také
provedena výměna kotle na tuhá paliva za plynový kotel.
1997
V roce 1997 pokračovaly velmi
intenzivně práce na rekonstrukci sboru. Na jaře začala demolice přístavby
prádelny a nevyhovujícího sociálního zázemí v přízemí.V létě k nám
přijela na základě pozvání 10-ti členná skupina z Virginie v USA,
která 10 dnů intenzivně pracovala na dalších stavebních pracích. Tímto ji ještě
jednou děkujeme za jejich ochotu, lásku a pomoc.
V roce 1997 byla na zahradě
postavena garáž s místností na nářadí a přístavba k zadní části sborového
domu se sociálním zázemím a šatnou.
V červenci téhož roku byl
pořádán letní tábor pro děti a mládež v Jáchymově. V září nás
navštívili a posloužili bratři a sestry z Erfurtu. Na podzim byly pokřtěny
dvě sestry z Aše v Pražském sboru.
1998
V roce 1998 se pokračovalo na
dokončovacích pracích na přístavbě a garáži. Z Virginie přijeli pomáhat
dvě sestry a jeden manželský pár. V přístavbě byly provedeny obklady a
dlažba. Na dvoře byly provedeny terénní úpravy, které spočívaly ve vybagrování
svažitého terénu, aby vznikla rovná zahrada. Nově byl natřen plot, opravena
fasáda domu a střecha sborového domu. V létě byla také nově upravena
modlitebna. Stará podlaha byla rozebraná a nově vybetonovaná. V modlitebně
byla nově provedena omítka, ústřední vytápění, elektroinstalace včetně
stropního podhledu se zapuštěnými světly. V přední části byl proveden nový
stupínek v celé šíři místnosti. Po celé ploše modlitebny byl položen
zátěžový koberec. V zadní části místnosti byla umístěna skříňka na mixážní
pult pro nové ozvučení sálu. V podkroví byly provedeny úpravy, kterými
vznikl v místě původní kuchyňky pokoj pro hosty a koupelna.
V lednu roku 1998 se uskutečnil
koncert pěveckého sboru JAS pro ašské občany v Ašském kulturním středisku.
Od ledna 1998 začal být vydáván měsíční sborový Zpravodaj. Vycházel asi půl
roku. V dubnu 1998 byl uspořádán koncert skupiny Maják z Liberce a
Jablonce. V červenci sbor uspořádal dětský tábor pro děti a mládež
v Nové Roli. Na podzim potom proběhla evangelizace bratra kazatele Jaroslava
Pospíšila.
Na Silvestra, tak jako
v předcházejících letech, sbor prožívá ukončení roku a vstup do nového
roku s bohatým programem. V modlitebně se opět sedělo u stolů s
občerstvením. Do nového roku se vstupovalo na modlitbách.
1999
Rok 1999 byl 50-tým rokem
v historii našeho sboru. I tento rok se konala duchovní i fyzická práce.
Obvod dvora byl osázen stromky a
květinami. Byl zhotoven přední dřevěný plot a vývěsní, prosklená a osvětlená skříňka. Prostor před
vchodem do šaten byl zpevněn zámkovou dlažbou až k vrátkům z Táborské
ul. Hlavní vchod do domu byl opatřen novými schody. Čelní stěna sálu byla nově
upravena.
V novoročním kázání bratr
kazatel Hejl přednesl takovou dost odvážnou vizi, aby se celý sbor modlil za
to, aby Pán Bůh přidal našemu sboru 10 nových členů. V březnu sbor
uskutečnil evangelizaci, při které sloužil bratr kazatel Jaroslav Pospíšil
z Teplé. Evangelium a Duch svatý zasahoval a oslovoval lidská srdce a
několik lidí odevzdalo svůj život Pánu Ježíši. Potom probíhala příprava ke
křtu. 1. května odjížděl autobus plný lidí od naší modlitebny na dvoudenní
návštěvu do sboru v Erfurtu. Měli jsme se tam dobře. Díky Pánu Bohu za
otevřená a laskává srdce našich německých bratrů a sester. V závěru května
bylo přijato do sboru 10 nových členů –
4 již pokřtěné a 6 nově pokřtěných dne 30. května v chebském sboru. Sbor
prožíval radostné chvíle. Ano, Pán Bůh je veliký, slavný, mocný, laskavý a
milující. Je také štědrý ve svých darech. Buďme mu za to vděčni.
Dnes má sbor svoji obnovenou
modlitebnu v Táborské ul. č. 9. Má svého kazatele, placeného
z příspěvků členů sboru. Sbor má 67 řadových členů a kolem 25-ti dětí,
mládež a řadu přátel. V neděli pravidelně probíhají bohoslužby v modlitebně
a současně probíhá nedělní škola pro děti, rozdělená do dvou věkových
skupin. Ve čtvrtek se sbor schází k
modlitební chvíli a biblické hodině. V pátek má své sejití dorost a
pěvecký sbor. V sobotu se schází mládež. Další svá sejití mají mladší a
starší sestry – v úterý jednou za 14 dní. Každou neděli a při slavnostech
slouží pěvecký sbor a mládež duchovními písněmi. Vzájemné návštěvy našeho a
erfurtského sboru jsou kladně hodnoceny oběma sbory. Řemeslníci
z erfurtského sboru nám také pomáhali při rekonstrukci sborového domu. Náš
sbor je součástí sdružení baptistických sborů západočeského regionu a udržuje
tak kontakty se sbory v Chebu, Sokolově, Karlových Varech a Teplé.
¨Náš bratr kazatel Hejl navštěvuje
spolu s bratrem farářem Kučerou (ČCEv) a bratry z Německa domov
důchodců, léčebnu dlouhodobě nemocných a dětský domov, kde jim společně slouží
útěchou, povzbuzením i materiálně. Jednou za 14 dní jezdí sestra Julka Hejlová
a br. far. Kučera sloužit postiženým lidem na Patu. Jede rok ve sboru pracoval
klub Žárovka, který uspořádal vánoční slavnost s nadílkou pro děti
z města a sbírku hraček pro postižené děti na Patě.
Sbor se modlí a touží po duchovním
růstu a po probuzení v našem městě, aby zvěst evangelia zasáhla další lidská
srdce.
Bratrstvo sboru věří, že Pánem
započatá práce bude pokračovat v dalších dnech a letech života sboru,
v moci a pravdě Božího Slova. Nechť je jméno Pána Ježíše oslavováno,
vyvyšováno a chváleno i nadále v našem městě Aši. Amen.
Dne 19. června 1999
Ing. Vladislav Dušek
