Svědectví Barbory Č.
Vyrůstala jsem v Polsku v katolické rodině. Chodili jsme do kostela, ale jejich život nebyl nijak odlišný od života ostatních nevěřících lidí. Jak dnes už vím, jejich víra byla jen vírou v Boží existenci a chozením do kostela. S živým Bohem se nikdy nesetkali. Nikdy jsem ani doma ani v kostele Boha nepoznala.Doma se o něm ani nemluvilo.
V Čechách jsem od roku 1973. Žila jsem jako nevěřící člověk a o Bohu a nějaké víře jsem nechtěla ani slyšet. Byla jsem zatvrzelá, zahořklá, doslova alergická na slovo Bůh, víra a všechno, co s tím souvisí. Doma jsem nepoznala lásku, ani bezpečí, jen tyranství a nenávist ze strany matky.
V Čechách jsem se vdala a mám syna a dceru. Kvůli alkoholu jsem se později s manželem rozvedla a zůstala s dětmi sama.
Po revoluci asi v roce 1990, bylo to v době, kdy byl hlad po duchovních věcech uvěřil můj syn v Ježíše Krista a přijal ho jako svého Pána a spasitele. V té době jsem byla těžce nemocná a můj syn chtěl, abych i já poznala Ježíše a získala věčný život. Můj vzdor byl po mých zkušenostech z mládí velmi silný, nechtěla jsem o Bohu nic slyšet!!! Byla jsem plná argumentů tak jako asi každý, kdo Ježíše nepoznal. Kdyby byl Bůh nebyl by hlad. Kdyby byl Bůh, tak by nebyly války. Kdyby byl Bůh, tak by nevinní netrpěli a zlo by bylo potrestáno. Kdyby, kdyby, kdyby. Zkrátka velice mnoho argumentů, proč Bůh není.
Můj syn mi potom doma denně četl z Bible a mluvil o Bohu, ale já jsem to nemohla poslouchat. Nevěřila jsem tomu, byly to pro mě jen nesmyslné řeči. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem se setkala s Biblí. Jednou mi na nočním stolku nechal papír s modlitbu, jak se modlit, abych přijala Ježíše do svého srdce. Za nějaký čas se stalo, že šla moje dcera s kamarádkou ven a nevrátila se domů. Protože to tehdy bylo krátce po otevření hranic, měla jsem hrozný strach, že se jí něco stalo, že jí někdo unesl nebo jí něco udělal. Ještě se nikdy nestalo, že by se nevrátila v čas domů. Moje myšlenky byly jen ty nejčernější. Ze strachu o dítě, na kterém jsem dost lpěla jsem se na popud svého syna modlila, v té době ještě s cigaretou v puse. Slíbila jsem Bohu, že jestli se vrátí v pořádku domů, tak se budu modlit tu modlitbu přijetí a přijmu ho do svého srdce. Dcera se díky Bohu druhý den vrátila v pořádku, spala u kamarádky, protože jim ujel poslední autobus. Už když jsem se modlila, tak jsem cítila, že mluvím s živou osobností a že slib, který jsem dala musím dodržel. Cítila jsem dotek Boží ruky .V tu chvíli jsem cítila, že to, co mi syn z Bible četl, je pravda a po dlouhodobém odmítání jsem najednou zatoužila si číst z Bible sama. Od té chvíle jsem stále musela myslet na ten svůj slib, který jsem Bohu dala, že ho přijmu, jestli se dcera vrátí v pořádku. Ale stále jsem to oddalovala a byl ve mně takový neklid, boj, jestli to mám a nebo nemám udělat. Až jednoho dne jsem už nemohla jinak. Stále mě pronásledovaly ty myšlenky „vždyť jsi slíbila...“ Vzala jsem tu modlitbu a modlila se jí. Najednou jsem cítila zvláštní teplo a pokoj, pocit štěstí a přijetí. Od té doby se začal můj život měnit. Byl to zlom v mém životě. A když jsem pak četla Bibli, tak jsem začal chápat, proč jsou věci, za které jsem dříve Boha odsuzovala, tak jak jsou. Dostávala jsem odpovědi na ta má „proč…“ Jednou z mnoha věcí, co jsem potom s Bohem prožila, bylo i mé zázračné uzdravení. Moje páteř byla v tak hrozném stavu, že mi doktoři říkali, že se to nedá nijak léčit ani operovat, že mi není pomoci. Když jsem například otočila hlavou do strany, tak už jsem jí nemohla vrátit zpátky. Problémy s páteří způsobovali, že jsem často omdlévala. Nemohla jsem chodit do práce. Jednou jsem byla na evangelizaci v Německu a tam byl evangelista, který také uzdravoval a i já jsem tam byla uzdravena. Od té doby, je to už 16 let, jsem zdravá a můžu pracovat.
Dodnes to, čeho lituji, je to, že jsem Pána Ježíše nepustila do svého života již dříve.Možná bych byla ušetřena trápení, kterým jsme procházela. Bůh mi pak otevřel oči. Pochopila jsem smysl života, pravdu, kterou jsem dosud neznala. Bůh mi pomohl přestat kouřit bez jakýchkoliv abstinenčních příznaků, byla jsem zcela uzdravena. Dnes jsem opravdu šťastná, že ho znám. Vím, že Bůh je živý a to, co píše ve svém slově v Bibli, je pravda. Už bez něj nechci žít.
Nevyhýbají se mi různé problémy a trápení, ale s Bohem jde všechno lépe. Neřešitelné problémy jsou řešitelné a není to náhodou. V modlitbě mu je přednáším a Bůh mi připravuje východisko.
Barbora Č.