Voda 2012
Ve dnech 5.-7.7.2012 se 8 manželských párů z našeho sboru a jedna dvojice z Brna zúčastnili plavby po řece Ohři na kánoích. Bylo to volné (praktické) pokračování letošního týdne manželství. Pro většinu z nás to byla 1.zkušenost se sjížděním řeky. Měli jsme ale s sebou i zkušené vodáky, kteří pro nás měli cenné a důležité rady během celé plavby. I to by ale bylo málo, kdyby s námi nebyl náš Bůh. Na začátku, ale i během plavby jsme Ho prosili o ochranu, požehnání,počasí, ale také o to,aby se Jeho láska projevovala ve vztazích mezi námi. Při pohledu zpět musím konstatovat,že Bůh naše prosby vyslyšel. Nikomu se nic vážného nestalo, i když příležitostí bylo dost... Počasí? Když jsme se sešli ve čtvrtek ráno na nádraží, bylo po bouřce,ale ještě vydatně pršelo. To se ale po chvilce změnilo a slunce nás provázelo po celý den. To by mohli potvrdit někteří bratři, kteří svá spálená kolena od slunce večer ošetřovali bílým jogurtem. Bílý jogurt na vodu jen tak někdo nebere,ale my jsme měli tu výhodu, že naši milí Kabátníkovi nám nabídli možnost přespat u nich na zahradě. A sestra Lydie se stala ošetřovatelkou těchto bratrů a naší milou hostitelkou(polévka byla výborná). Těsně před 1.cílem naší plavby se kolem nás zatáhlo a začal foukat silný vítr. Pán Bůh nás ale provedl ¨mezi mraky¨ a my jsme ještě před deštěm stihli vylodit a postavit stany. Večer u ohně jsme se zamýšleli nad konflikty v manželství,jejich příčinami i možnostmi řešení. Den jsme zakončili procházkou po Liboci.
2.den ráno jsme se při ranním ztišení zastavili u vlastností té opravdové lásky z 1.Kor.13.kap. A po modlitbách už zpátky na vodu. Čekalo nás 18km tzn.o 2km více než předešlý den. A také přenášení jezů a sjíždění spadlého jezu.Na ten první jsme se byli teoreticky připravit při procházce předešlý večer. A druhý den jsme ho bezpečně, prakticky zvládli-přenesením kánoí. Zbytek dne jsme propluli v pohodě a odpoledne se museli začít poohlížet po kempu. Věděli jsme,že jich mnoho na naší trase není. Zakotvili jsme v Královském Poříčí.Kemp vypadal nezvykle,protože z části připomínal staveniště. Ale byli jsme rádi,že ačkoli byl částečně obsazený a rezervovaný,místo se našlo.Večer jsme prožili u táboráku a zamýšleli se nad důležitostí naslouchání svědomí pro zachování naší víry.
Ráno pršelo a tak jsme si před poslední etapou plavby mohli poležet. Ranní ztišení bylo o tom,co dokáže napáchat jazyk. Může budovat ale i bořit vztahy,potěšit ale i ublížit.Kéž by Pán Bůh dával stráž našim ústům, aby na nás bylo vidět z jakého zdroje čerpáme.
Čekalo nás posledních 10km.Nemuseli jsme pospíchat a tak jsme se chvílemi nechali doslova unášet proudem.Pak nás ale zastihl docela silný déštˇ,který nás provázel až do Lokte-cíle naší plavby. Jen co jsme odevzdali lodě, začalo krásně svítit sluníčko a tak jsme se mohli projít po městě a dát si tepléjídlo. Přišlo k chuti po všech možných konzervách:-). Na nádraží jsme potom oficiálně ukončili tuto akci rozdáním diplomů a modlitbou. Následovala už jen cesta domů,kde jsme mohli rozebírat společně strávené zážitky. Věřím,že tyto dny byli přínosem nejen pro naše manželství, ale i pro vztahy mezi námi. Bohu za to všechno patří díky.
P. Pospíšilová.
